Prasata kšeftů i slova zpančovali

Prasata dětem mléko bryndají

Prasata kšeftů světem rozběhla se

Prasata kšeftů si slastí chrochtají

Prasata kšeftů ctí jenom kšeftů prase

Prasata bzdí na ty kdo nemají

Zaval je zaval šestá vlno

František Halas: Potopa

V každém tvorovi je kousek skály i hory, mořského příboje i tajemného dna, slepých ryb, žížal, hadů a ptáků na noční obloze, kteří si vytrubují na cestu. Máme sny medvěda i úzkost myšky v brázdě, slepičí nechápavost a kus opičího šklebení.

Vratislav Brabenec: Všude je střed světa

Cena samoty spočívá v tom, že dokážeme být mnohem pozornější. Kdybychom mohli být stejně pozorní v přítomnosti nějaké lidské bytosti...

Simone Weilová: Dobro, mez a rovnováha,

přeložila Eva Formánková

Když kosti zemřelého již ztrouchnivěly anebo leží rozházeny v travnatém koutě hřbitova, stojí ještě jeho blednoucí skříně v starém bytě, a odsunuty nakonec stranou, stávají se druhy ve hře nejmladších, dětí. Jest něco dojemného v těch němých, nejasných vypravěčích neznámých dějin takového domu. Co bolestí a radostí je a zůstane pohřbeno v těchto nečtených dějinách! Dítě světlých kadeří a sotva vylíhlá muška, hrající si vedle něho v zlatém slunci, jsou posledními články dlouhého neznámého řetězu, ale též prvními články řetězu možná ještě delšího a neznámějšího. A přece je ta řada řadou příbuzenství a lásky; ale jak osamocen stojí uprostřed ní jednotlivec! Jestliže mu však blednoucí obraz, nějaký úlomek nebo prášek vypravuje o těch, co byli před ním, je už mnohem méně sám.

Adalbert Stifter: Z kroniky našeho rodu, přeložil Ladislav Heger

Moderní poezii charakterizuje veliká smělost ve stavbě metafor. Pomalu pro ni není nesnází, které by nedovedla překonat. Ale na dně této smělosti je zoufalství.

Miloš Dvořák: Platnost slova

Vybral Miloš Doležal, redaktor literární redakce ČRo3 – Vltava.