ISSN 1803-6635

hledat

přihlášení

anketa

Památkově chráněné domy, které jejich majitel nechává záměrně chátrat, by měly být:

celkem hlasů: 59

Viděl jsem příliš mnoho Tvorbu mladého polského umělce Mateusze Sadowského charakterizuje napětí mezi smyslovým zážitkem a intelektuální konstrukcí. Sadowski vnímá svět jako síť, nikoliv ve smyslu technologie, ale života a přírody. Nachází spojení mezi věcmi, sekvence obrazů... další tipy
Modeselektor + Thom Yorke: This... více Nejmladší generace amerického rapu si svojí cestu razí skrze mixtapy... více Poslechněte si pilotní singl The Full Retard nové desky Cancer for Cure veterána brooklynské rapové scény EL-Pho... více Jedním z nejdůležitějších módních projevů je odnepaměti knír. Základem jeho variability není ani tak pestrost jeho podob jako spíš významová odstředivost... více V Berlíně usazené duo Hype Williams (Dean Blunt, Inga Copeland) nabízí volně ke stažení dosud nepublikovaný materiál... více
úvod > archiv > 2006 >  č. 34 > Jak na novou vládu

Hlavním tématem tiskových komentářů minulého týdne bylo hodnocení odstupující vlády a posuzování šancí designovaného premiéra. Zatímco v druhém případě dostali hlas uvážlivější autoři, v Lidových novinách například Pavel Nováček a v Právu Jiří Hanák, do vlády staré se v Mladé frontě Dnes a Lidových novinách pustili „jestřábové“. Jako Vladan Gallistl (Rozpočtová cesta do pekel) ve středečních LN nebo Jiří Nádoba v páteční MfD (Oslíci, otřeste se!): „Spravovat zemi v dnešní době s dluhem 130 miliard je opravdu velká prohra. Kdo něco takového navrhne, nemá na svém místě co dělat.“ Mírnější je kupodivu jindy zdrcující Jaroslav Plesl, jenž ve čtvrtečních LN píše pouze: „Z ekonomického hlediska je na tom nyní Česká republika opravdu dobře. Jenže ani Paroubek, ani jeho dva předchůdci Vladimír Špidla a Stanislav Gross na tom žádnou velkou zásluhu nemají.“ Výměna vlád by teoreticky měla být vzácnou možností, jak prověřit nezávislost tisku: bude vůči nové vládnoucí garnituře stejně zkoumavý a kritický? Z prvních příznaků se zdá, že dohoda ODS a ČSSD, k níž se nutně schyluje, jim pomůže takovému obratu se vyhnout. Jak, to naznačuje třeba Josef Mlejnek ml. ve středečních LN již titulkem Barková do Senátu, Kubice pod kobercem?. Ve svém Úhlu pohledu vychází z pozoruhodné myšlenky, že „zatímco v devadesátých letech dokázalo rozkrádání v řádu milionů uvést veřejné mínění do varu, dnes už skoro s nikým nehnou ani miliardy“. A uzavírá: „Za kulisami národní shody zodpovědných politiků patrně dále poroste děsivá chobotnice.“ Nejvýstižnější je však redakční sloupek Martina Weisse v týchž novinách o den později: „Ministr Sobotka předložil rozpočet ve stylu po nás potopa… (ODS) pak sama předloží rozpočet prakticky stejně špatný, protože jiný se letos stihnout nedá. A v tu chvíli začnou sociální demokraté vykřikovat: podívejte se, kam vedou nebezpečné experimenty ODS, to za nás ekonomika prosperovala.“ Takže rozumím-li tomu správně, za případné chyby vlády ODS bude podle novinářů možné nadále vinit sociální demokraty, třebas by byli i v opozici.