V noci ze čtvrtka na pátek 25. srpna zažila Káhira reminiscenci faraónských dob – královskou jízdu Ramsíse II. (Ramesse II). Více než 11 metrů vysoká a téměř 125 tun vážící granitová socha nejznámějšího faraóna 19. dynastie opustila své místo na náměstí před hlavním káhirským nádražím a vydala se na cestu do Gízy, kde se stane součástí komplexu nového muzea staroegyptské civilizace. Přesně hodinu po půlnoci vyrazil z Ramsísova náměstí průvod, jemuž vévodil kolos ukotvený ve speciální ocelové konstrukci umístěné na dvou řízených pojízdných plošinách. Trasa středem města byla lemována hustými kordony policistů, kteří se snažili udržet na chodnících zvědavé diváky, z nichž velká část doprovázela faraóna po celou jeho cestu centrální částí města – obvykle rušnou obchodní třídou 26. júlijo přes náměstí Tahrír po nábřeží Nilu směrem na jih ven z Káhiry. Stroj s kolosem se pohyboval rychlostí 5 až 15 km za hodinu a délka cesty se odhadovala na 10 hodin. Pátek byl vybrán jako nejklidnější den z hlediska dopravy, protože v Egyptě je prvním (a pro někoho i jediným) dnem víkendu. Srpnová vedra sice posouvají oblíbené večerní procházky Káhiřanů až do doby hluboko po půlnoci, páteční rána a dopoledne jsou však o to klidnější. O přestěhování kolosu z centra města do vhodnějšího prostředí se začalo uvažovat už v roce 1994, kdy se památkáři shodli na tom, že socha na tomto místě trpí a je nutná její záchrana. Když byla koncem padesátých let 20. století socha restaurována a slavnostně instalována na prostranství před hlavním nádražím (tehdy zvané náměstí Báb al-Dahab, Zlatá brána), stala se ústředním bodem tohoto náměstí, které je od té doby známo výhradně jako náměstí Ramsís. Koncem minulého století si však dopravní situace v Káhiře vyžádala úpravy, v jejichž důsledku se granitový kolos ocitl téměř utopený mezi dvěma nadjezdy v mračnech zplodin valících se z výfuků nepřetržitých proudů troubících aut.

Hana Nováková, Káhira