Markéta Hlinovská (1978) je studentkou pátého ročníku pražské Akademie výtvarných umění, Ateliéru Grafika I (prof. Jiří Lindovský). Před nedávnem se vrátila se studijního pobytu na École nationale supérieure d‘Art v Dijonu (2006–07). Po počátečním hledání vlastních výrazových prostředků nalezla zalíbení ve stříkané šabloně.

Hlinovská přepisuje a kóduje předmětný svět do monochromních šablon. Jevová složitost věcí, jejich optická závislost na proměnách světla a tmy, těžko iluzivně postižitelná provázanost s prostorem, jejich měřítko i vztahová poměrovost vůči svému okolí náhle mizí. Fyzikálně-optický rozměr se vytratil. Není podstatný. Podstatná je volba motivu. Šablona plošně vystihuje charakter předmětu v jeho obrysu. Autorka k transformaci do zjednodušených forem volí věci ze svého bezprostředního okolí. Zpravidla jsou součástí jejího zázemí a spoluvytvářejí kulisy domova. Jsou to běžné užitkové kbelíky, prodlužovačky, kabely, stolní lampy, květináče, stoly a židle, stojany na prádlo, žebříky, kuchyňské linky nebo domácí zvířata (kočky). Ze základního východiska se koncept přepisu reality větví například do překrývání jednotlivých motivů, kombinování barevnosti a tím dosahování plastické iluze (modrá a černá), zmnožování motivu apod. Zvláštním případem jsou potom absurdní setkání opírající se o vztahové asociace – ze sprchy leze hlava kachny, po spodní straně stolu kráčí v rozporu se zákonem gravitace černý kocour. Mrtvé
věci ožívají. Z plochy vyvstává život. Umělkyně svým ženským přístupem navrací světu vitalitu a smysl.