Necitlivost některých pedagogů omezuje životní cesty dívek a chlapců a plýtvá jejich dispozicemi, které nezapadají do obrázku „správné dívky“ a „správného chlapce“. Co jsou to genderové stereotypy, odkud pocházejí a co mohou natropit?
Zeptáte-li se učitelek a učitelů ve svém okolí, zda respektují rovné příležitosti dívek a chlapců, dostanete jednu ze čtyř možných odpovědí. Jedni otázce nerozumějí, nevědí, na co se ptáte. Druzí jsou přesvědčeni, že se v českých školách přistupuje ke všem dětem stejně a nemá smysl věnovat zvláštní pozornost zacházení s chlapci a s dívkami. Další skupina vyučujících považuje rovné příležitosti za důležité a usiluje o ně o tak, že se snaží akceptovat rozdílnost dívek a chlapců – vede děti k aktivitám, o které mají přirozeně zájem. Tento názor, ačkoliv vypadá velmi otevřeně, může být reprodukcí genderových stereotypů. Až čtvrtá možnost odpovědi je v moderním školství žádoucí: při potřebném prosazování rovné příležitosti chlapců a dívek je nutno postupovat genderově citlivě, a tedy nestereotypně.
Podle výzkumu s názvem Genderové aspekty přechodu žáků a žákyň mezi vzdělávacími stupni, který uskutečnil v roce 2005 Sociologický ústav AV ČR, je genderově citlivých učitelek a učitelů málo. V poslední době se však situace začíná pomalu proměňovat. Některé aktivity ministerstva školství a zejména projekty nevládních organizací (Otevřená společnost, Nesehnutí, Žába na prameni aj.) pomáhají školám seznámit se s dosud opomíjeným genderovým prizmatem, jímž je též třeba vzdělávání nahlížet, a umožňují snižovat vliv genderových stereotypů na uvažování a jednání vyučujících.
Šablonovité myšlení
Genderové stereotypy představují zobecňující představu, že ženy a muži disponují odlišnými vlastnostmi, vzhledovými charakteristikami, způsoby chování, preferovanými činnostmi či hodnotami. Předpokládá se přitom, že ženy a muži tvoří víceméně homogenní a přitom vzájemně protikladné skupiny. Všechny ženy jsou viděny jako si podobné – individuální rozdíly mezi nimi jsou přehlíženy. Stejně to platí u mužů. Rozdíly mezi ženami a muži jsou navíc považovány za projev jejich odlišných těl, což vede k tomu, že jsou vnímány jako samozřejmé, univerzální a neměnné. Důsledkem je, že většina z nás si existenci genderových stereotypů vůbec neuvědomuje, pokládáme je za přirozené. K tomu, abychom je začali vnímat, potřebujeme mít alespoň základní poznatky o jejich původu a projevech.
Učitelky a učitelé přejímají genderové stereotypy, které existují v naší společnosti, stejně jako všichni ostatní. Jejich dopady jsou však nebezpečnější, jelikož mohou přinášet dlouhodobé znevýhodnění konkrétních dívek a chlapců. Vyučující se s žáky/žákyněmi setkávají téměř každý den a mají výrazný vliv nejen na znalosti, dovednosti a hodnoty, které si ze školy odnášejí, ale též na jejich ambice, sebevědomí a školní prospěch, od něhož se odvíjí další studijní a pracovní dráhy dívek a chlapců. A ty jsou, jak dokládají výzkumy, odlišné.
Matika a šití
Jak se konkrétně mohou genderové stereotypy projevovat v přístupu vyučujících k žákyním a žákům? Uveďme příklady ze tří oblastí, na kterých stojí úspěch školního vzdělávání.
Podle řady studií mají vyučující pod vlivem genderových stereotypů, které upřednostňují maskulinitu a muže před femininitou a ženami, v hodinách tendenci věnovat v průměru více času chlapcům než dívkám. Zvláště to platí o předmětech, které jsou vnímány jako bližší chlapcům, například matematika a fyzika. Chlapci jsou vyučujícími častěji vyvoláváni, a to bez ohledu na to, zda se hlásí či nikoliv. Dostává se jim také obsáhlejší zpětná vazba na jejich dotazy a toleruje se více jejich vyrušování či zasahování do výuky než v případě dívek. Tento rozdíl se pochopitelně netýká všech chlapců a dívek, nýbrž jen preferované části z nich. Nicméně rozdíly v průměrné frekvenci s žáky a žákyněmi hovoří pro chlapce.
Genderové stereotypy se dále projevují v představách o schopnostech dívek a chlapců. Od dívek se očekává, že budou úspěšnější v aktivitách, které vyžadují pamětní učení a jsou spojené s péčí o druhé lidi či s estetickým cítěním. Chlapci jsou naopak viděni jako potenciálně úspěšnější v činnostech vyžadujících logické myšlení či souvisejících s technickými obory. Děti obvykle učitelské představy přejímají a samy sebe vidí jako schopnější v odlišných oblastech. Ti chlapci a dívky, kteří mají genderově netradiční dispozice, se pak často setkávají s překážkami.
Rozdílná komunikace a rozdílná očekávání od dívek a chlapců mají své dopady na školní hodnocení. Dívky v průměru dosahují lepších známek než chlapci, a to ve všech předmětech a na všech stupních škol. Přitom se však často setkávají se zpochybňováním svého prospěchu, zejména kvůli učení zpaměti. Dívky si tak ze školy mnohdy odnášejí přesvědčení, že přestože se snaží a mají i dobré výsledky, jen obtížně se vyrovnají chlapcům. Chlapci naopak odcházejí s dojmem, že pravidla ani požadavky nemusí plně respektovat, přesto budou zažívat úspěch.
Kde začít věci dělat jinak
Genderově stereotypní škola omezuje životní cesty dívek a chlapců a plýtvá jejich dispozicemi, které jsou často přehlíženy, pokud nezapadají do obrázku „správné dívky“ a „správného chlapce“. Naopak genderově citlivá škola posuzuje a rozvíjí u každého dítěte, chlapce i dívky, individuální schopnosti a zájmy.
Cesta k tomu je dlouhá, ale přitom relativně snadná. Pro začátek stačí, když se učitelstvo seznámí s genderovou problematikou. Postupně bude přemýšlet o stereotypech, a nikoliv stereotypně. Získá tím odstup od vlastního chování vůči žákům a žákyním, bude schopno si všímat, když se do jeho přístupu vloudí stereotypy, a korigovat je. Dobrou pomůckou v takových snahách může být například nahrávka a rozbor genderového zatížení vlastní výuky. Existuje však i řada dalších námětů – s nimi se mohou učitelky a učitelé seznámit v příručkách výše zmíněných nevládních organizací.
Autorka působí na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.