Lidové noviny informovaly o tom, že jeden švédský regionální deník otiskl karikatury Mohameda v podobě psa. Očekávané vypalování evropských ambasád se zatím nekoná, stačí ale nějakou chvíli počkat, až to nějaký deník v muslimském světě rozmázne. Odhlédneme-li od možnosti, že si tak média vytvářejí vlastní kauzy (už dávno zjistila, že není složité vytvořit masovou hysterii a pak z ní udělat událost), nejvíc na takovém počínání zaujme pohrávání si s pojmem svoboda vyjadřování. Nyní i před dvěma lety v navlas stejné kauze se totiž novináři zaštiťovali výroky o tom, že brání právě tento typ svobody.

V kauze karikatur ovšem nejde o svobodu vyjadřování, ale o ovládnutí takzvaného veřejného prostoru. Dosud jej většinově zaujímali snílci o multikulturní společnosti, tedy o takové společnosti, kde si sice každý zachová svou kulturní identitu, ale většinovou ideologií bude tolerance. Obhájci takového systému pak stanovují, co je a není ještě tolerantní. Všechna náboženství je nutné zatlačit do privátní sféry, považují se totiž za nositele absolutní pravdy, zatímco jedinou absolutní pravdou je tolerance. „Pokud se věřící dožaduje, abych jako nevěřící dodržoval jeho tabu ve veřejném prostoru, nežádá můj respekt, ale mé podřízení. A to se neslučuje se sekulární demokracií,“ napsal loni Flemming Rose, editor listu Jyllands-Posten. Jinými slovy: Chcete nosit šátek na hlavě? Jste netolerantní. Nelíbí se vám vulgární zobrazení Ježíše Krista? Jste netolerantní. Říkáte nám, že jsme netolerantní? No tak to jste hrozně netolerantní.

Křesťané už ve většině evropských zemí nemají sílu protestovat, síla muslimů je ovšem jiná. Ostatně sami zastánci „svobody vyjadřování“ to přiznávají. „Jeden komik řekl, že by neměl problém se před kamerou vymočit na bibli, ale neodvážil by se provést tutéž věc s koránem. To bylo vyvrcholení série znepokojujících výskytů autocenzury,“ napsal Rose. Jednoho znepokojuje spíše poznání, že žije v civilizaci, kde za zdroj zábavy se považuje fakt, že se někomu vykálíte před dům. A protože jste dosud beztrestně dělali sousedovi v ulici, štve vás, že vazoun z vedlejšího města si to nechce nechat rovněž líbit. Na druhé straně jsou bouře proti karikaturám určitým přiznáním slabosti muslimského světa. Muslimům by totiž mělo být jasné, že když Evropané obhajují svobodu vyjadřování karikaturami dosahujícími úrovně legendárních kresbiček z časopisu Ogoňok, mají své vrcholné období už za sebou.