Po prázdninách školáci zestárnou,

než se nadějí, soumrak

slunečního jasu zavře květ pampelišky

podzimky, co se druhého dne ráno neotevře?

Poslední kupovitá oblačnost,

už tažná... a netopýři vědí, co mají dělat:

pokud se teď dost nevykrmí, nepřežijí zimu

v jeskyních. To jenom člověk

je nerovnováhou mezi letním a dozrálým;

jader jara v plodech slunečních švestek

se urodilo vrchovatě. A na hrušky!

Kdo by se nepřejídal...

a je po švestkách! Na podzim

nikoho nenapadne, že tento keř je šeříkový,

naproti tomu dívejte na větve s rudými šípky!

Na topolu za oknem odměřován čas

žloutnutím listí,

situace se každou minutou zhoršuje: smrtelně

staré listí opadává. Před příletem havranů

uzavřeny všechny vodotrysky: už zítra

v palčákových mrazech

prokřehnou žaludy i pod kloboučky

a vichr prověří odlomitelnost dubových větví,

až praští; půjde do tuhého! Pozor rampouch!

U nás jsme vydáni všanc čtyřem ročním dobám,

ne jako vratné vlaštovky žijící jen jarem a létem

na mysu Dobré naděje.