A díky za ten ruksáček

před kostelem v Mašovicích,

za všechno nezvratné a pomíjející,

i za tu novou kárku… Je úžasná,

jak se leskne v ranním slunci,

její nahuštěná kola měkce kloužou

po asfaltu. Uháním s tím svým

tajemným nákladem městem,

alejí nenaplněných představ zatáčím

ke hřbitovu, proudy aut sviští kolem,

stíny se prostupují, břehy vzdalují,

mraky duní, střechy rezivějí

a u oprýskané zdi sběrny raší

první lístky pámelníků a bezů.

Věčný otče, jsem tak vrostlý do tohoto

světa, že ani necítím dotek prstů

na ostří bytí a záblesk tvého milosrdenství

zahlédnu jen v temné noci, kdy jako zloděj

scházím do sklepení duše a vynáším odtud

nepotřebné haraburdí, které tak vroucně

sloužilo předchozím generacím.