Malíř Lyonel Feininger má v dějinách umění 20. století ojedinělé postavení. Narodil se roku 1871 v New Yorku, kde také zemřel (1956). Mezitím ale prožil půl století v Evropě, především v Německu. Američané ho považují za svého umělce, Němci také. Podobně jako Paul Klee měl i Feininger vedle výtvarného nadání hudební talent. V šestnácti letech cestuje na přání rodičů hudebníků do Německa, aby zde hudbu studoval. Nakonec se rozhodl pro výtvarné umění. Absolvoval uměleckou průmyslovku v Hamburku, roku 1893 dokončil studia na berlínské akademii a odcestoval do Paříže, kde krátce pracoval v sochařském ateliéru Filippa Colarossiho. V letech 1894–1907 pobýval v Berlíně, kde se úspěšně živil jako kreslíř a karikaturista. Přes ilustrace novin a satirických časopisů si brzy získal jméno mezi německými karikaturisty. V roce 1906 dostal důležitou zakázku od Chicago Tribune, která mu pak finančně zajistila pobyt v Paříži. Tam se mohl věnovat soukromému studiu děl Vincenta van Gogha, Paula Gauguina a koloristů kolem Henriho Matisse. V té době nadobro propadl malířství. Roku 1908 přesídlil zpět do Berlína a opakovaně cestoval do Paříže a Londýna. V Paříži se potkává s Robertem Delaunayem a seznamuje se s díly kubistů, kteří mají na jeho další umělecký vývoj podstatný vliv. V Berlíně se spřátelí s malíři skupiny Die Brücke, s Karlem Schmidtem-Rottluffem a Erichem Heckelem. Roku 1913 ho malíř Franz Marc přizve na výstavu mnichovské expresionistické skupiny Der Blaue Reiter. První samostatnou výstavu otevírá Feininger roku 1917 v Berlíně v Herwarth Watdens Berliner Galerie. Architekt Walter Gropius získává osobně Feiningera jako jednoho z prvních vyučujících na nově založený výmarský Bauhaus. Společně s Paulem Kleem, Vasilijem Kandinským a Alexejem Javlenským zakládá Feininger méně známou avantgardní skupinu Modrá čtyřka (Der Blauen Vier). Ještě roku 1931 mu stačila uspořádat Národní galerie v Berlíně velkou retrospektivu, krátce nato, v roce 1933 po uzavření Bauhausu, je ale označen nacistickým režimem za „zvrhlého umělce“. Roku 1936 opouští Německo a vrací se zpět do Ameriky. Zde zpočátku trpí velkým otřesem, teprve roku 1939 začíná opět pracovat. V roce 1944 uspořádalo Feiningerovi Museum of Modern Art první samostatnou výstavu v New Yorku. Rok před smrtí (1955) se stává členem amerického Národního institutu umění a literatury.