V rámci nikdy nekončícího boje o diváky a divačky zkusila televizní stanice Prima další riskantní tah. Nasadila do vysílání telenovelu Ošklivka Katka, jež je variantou pohádky o Popelce, kterou mohlo české publikum před časem sledovat na Nově v původní kolumbijské verzi s názvem Ošklivka Betty. Ta si získala velkou oblíbenost nejen v zemi svého vzniku, ale také v řadě dalších zemí včetně USA a evropských států.
Česká verze Ošklivky zachovává syžet, značnou část scénáře a dokonce i některá jména postav, mající v českém jazykovém prostředí svůj ekvivalent. Kopíruje dokonce i formální postupy natáčení – první část epizodního dílu snímala subjektivní kamera, na svět jsme se tedy dívali očima „ošklivé“ ženy.
Už na první pohled zde ovšem skřípe hned několik věcí. V kolumbijském kulturním prostředí je společenský úspěch a dosažení vyššího sociálního statusu pro ženy skutečně do velké míry podmíněno získáním ostruh ze soutěže krásy. Tamější ženy se zkrátka lépe uplatňují ve světě tvrdého byznysu, když jim dveře otevře glejt krasavice. V této zemi je také mnohem výraznější rozdíl mezi vyšší, střední a nižší vrstvou obyvatelstva – v Bogotě, městě s jednou z nejvyšších kriminalit na světě, to dokonce zajišťuje osobní bezpečí, když kupříkladu cestování do práce vlastním vozem znamená menší riziko úmrtí na silnici (útoky na prostředky hromadné dopravy) či samozřejmě okradení nebo sexuálního obtěžování.
U nás proto seriál o chytré a charakterní ošklivce, která si získá srdce svého prince i navzdory tomuto „největšímu“ handicapu (a v závěru navíc v rámci zachování happy endu samozřejmě „zkrásní“), působí přinejmenším podivně. Mýtus krásy samozřejmě pracuje i tady, ale mnohem sofistikovaněji. „Ošklivka“, ztvárněná Kateřinou Janečkovou s postavou jako proutek, tak v této podobě napadá spíše výjimečnost, odvahu nepřizpůsobit se – tedy nenosit make-up, mít na hlavě švihlou čepici, nosit rovnátka. Jak poznamenala moje kamarádka – Katka vypadá jako studentky pražské filosofické fakulty, kterým jejich ležérní image žádné komplexy nepůsobí. Odvahu nosit rovnátka, jež v telenovele (a opět dozajista více v Kolumbii než u nás) představují ten největší prohřešek proti kultu krásy, zase v šoubyznysu ztělesňuje interpretka ústřední písně seriálu Ewa Farna, jež tak pro zástupy pubertálních dívek představuje ideál rebelství, neohrožený tímto primitivním zákazem.
Ani zdánlivá chudoba pražského Žižkova, kde tvůrci telenovely nechali hlavní hrdinku bydlet, v nás příliš mnoho emocí neprobudí. Obchodní centra a luxusní rezidence jím prorůstají stejně jako Karlínem, takže stigma chudinského životního stylu dnes v Praze těžko uplatníme – opět na rozdíl od kolumbijské Bogoty.
Ošklivka Katka, naroubovaná z Kolumbie do České republiky, tak může sázet jen na sílu osvědčeného archetypálního příběhu o Popelce, který láká a bude lákat. Leč – stačí to? Může přitáhnout takovou pozornost, když jsou čeští diváci a divačky rozmlsaní původními českými seriály, respektujícími specifické kulturní podmínky? A když mýtus krásy postupně válcují dotované projekty neziskových organizací, jež kupříkladu v letošním roce cílí právě na zvýšení sebevědomí mladých dívek a žen?
Těžko, naštěstí. Už po prvních odvysílaných dílech je podle statistik sledovanosti jasné, že Ošklivka Katka žádným trhákem nebude, stejně jako v sousedním Německu a Rakousku...