Netradiční komiks bez bublin Evy Macekové vznikl v semináři VŠUP během „komiksového“ letního semestru 2007. Zpracovává známý dojemný příběh psíka Lajky, kterého sovětští vědci vyslali na palubě Sputniku 2 do vesmíru na jistou smrt. Lajka nebyla první ani poslední umučený pes (slavnějšími jsou v Rusku Bělka a Strelka), ale Češi nebohou ratlici vždy milovali ze všech nejvroucněji. Eva Maceková zvolila k tématu podobný přístup jako současný úspěšný ruský prozaik Viktor Pelevin, jehož absurdní román o sovětském dobývání vesmíru i o lidové tvořivosti, nazvaný Omon ra, vyšel česky v roce 2002. Jde o kombinaci dětského přístupu s kritikou moci. Kresby jsou plné klučičí romantiky, školské neumělosti, lásky ke zvířeti a poblouznění technikou (grafy, dráty, družicí, zbraněmi). Obrázky vyryté tupou tužkou či pastelkou do různě linkovaných či čtverečkovaných listů ze sešitu imitují tvorbu a myšlenky skryté pod lavicí; rytmus vyprávění a změn perspektivy se drží překotného, vášnivého vyprávění. Upatlaný papír, zaujetí geometrickými tvary čísel i azbuky, opakované tematizovaní prázdnoty a promyšlené užívání dvou symbolických barev (červené a modré) vytvářejí dojem autorského odstupu od směšné slepé lásky ke kosmonautice. Ten je však na poslední stránce sešitu zproblematizován pěkně vyvedeným měšťáckým náhrobkem s nápisem Lajka, † 3. 11. 1957.