Anton Räderscheidt je jedním z četných představitelů německé Nové věcnosti. Autorovy obrazy z dvacátých let jsou ale na rozdíl od většiny umělecké produkce tohoto hnutí spíše apolitické. Räderscheidt zachycuje zpravidla prázdné ulice či městská zákoutí nově vznikajících, ještě „nezabydlených“ sídel a do nich, jako loutky do kulis, umisťuje postavy mladých mužů a žen oblečených do tehdejší progresivní módy. Figury svými ztuhlými postoji a nepřítomnými pohledy připomínají mechanicky se pohybující odlidštěná monstra, která naplňují jakési absurdní, stále se opakující pohyby, směřující odnikud nikam. Přes realisticky popisnou formu vizualizují tyto obrazy spíše „prázdno“, silné svou magičností, která je v mnohém blízká italské metafyzické malbě (Giorgio de Chirico, Carlo Carrà).

Räderscheidt se narodil roku 1892 v Kolíně nad Rýnem; zde v letech 1910–1914 vystudoval uměleckoprůmyslovou školu a poté Kunstakademii v Düsseldorfu. V letech 1914–1917 sloužil povinně v armádě a od roku 1919 působil ve svobodném povolání. V tomtéž roce se stává zakládajícím členem kolínské umělecké skupiny Stupid. Roku 1925 se účastní legendární výstavy Neue Sachlichkeit v Mannheimu, která dala název širokému hnutí německého zobrazujícího umění Výmarské republiky. V roce 1934 se autor stěhuje do Berlína a o dva roky později je nucen utéci před nacistickým režimem nejprve do Paříže (1936), později do neutrálního Švýcarska (1942). Mezitím je v rámci pobytu na francouzském území internován z Paříže do Toulonu, poté do Les Milles a jsou mu úředně zabavena všechna díla. V letech 1947–1949 se vrací nejprve do poválečné Paříže a pak zpět do Kolína. Roku 1952 mu uspořádal kolínský Kunstverein retrospektivní výstavu. V roce 1970 autor umírá v prostředí svého rodného města.