Spojení místní: Nedostavěná sekyra ve vesnici, která tvarem připomíná pilu. Vzdálenost obou topologických bodů cca 35 metrů.
ISSN 1803-6635
hledat
přihlášení
anketa
Plzeňské diskuse nejen o kultuře
Plzeň 2015 a Za Česko kulturní organizují další think tank. Po pražském, který se odehrál ve spolupráci s PWC, se pro změnu uskuteční v plzeňských restauracích. Veřejnost bude mít po přihlášení možnost diskutovat s osobnostmi z Česka, ale i ze zahraničí...
další tipy 
Nový snímek Paula Thomase Andersona s názvem The Master bude mít premiéru 12. října... více
Čert vem Ratha, hokej i záhadného tvora, natočeného v blízkosti podmořského ropného vrtu nedaloko Britských ostrovů (on už se o něj král rybářů Jakub Vágner postará)... více
Modeselektor + Thom Yorke: This... více
Nejmladší generace amerického rapu si svojí cestu razí skrze mixtapy... více
Poslechněte si pilotní singl The Full Retard nové desky Cancer for Cure veterána brooklynské rapové scény EL-Pho... více 
Místo 1. – remízní lesík (jívy, borovice, třešně, trnky, kvíčaly), místo, kde se lámal kámen a kde se v kolečkách vozil jílovitý písek na výmaz a stavbu chalup. Noblesní vesnické polo či skorosmeťák s kruhovým, centrifugálně kameny a balvany vyrýsovaným půdorysem. Místo budování dětských bunkrů. Koupili ho prý Angličani. Místo je také velmi vhodné k natáčení 8mm filmů se sémiotickou tematikou a k hraní na schovávanou.
Místo 2. – fotbalové hřiště (pampelišky, sedmikrásky, kabely a zbytky pneumatik, křemenáče a klouzky), místo, kde se hrál, a když se vyseká, i hraje fotbal. Současný způsob hry je napříč hřištěm, s brankami z borovicových soušek. Z pneumatik se tam pálí čarodějnice a staví se tam, naposledy uříznutá májka. Pod šatnami z tvárnic rostou křemenáče. Místo, kde se mládež osahává na nejbližší, nejopuštěnější a zároveň stále ještě vesnické mezi. Srnky.
Mycelium a mykorhýza
Mezi oběma místy je pás louky spásané kravami. Žampiony zde nerostou, spíše bedly. Pojivem halogenidů stříbra bývala a doufám, že ještě je klihovitá emulze z kravských kopyt. Jen málo fotbalistů mělo kopačky.
(J. D.)
Jan Daňhel (1971) je filmový tvůrce a fotograf (autodidakt). Absolvoval SUPŠ v Praze (1985–89) a FAMU (Katedra střihové skladby; 1989–95). Od roku 1995 je členem Skupiny českých a slovenských surrealistů. Pracuje na černobílý materiál; ve výsledných snímcích zachovává drobnější formáty. Experimentuje se sémantickou rovinou fotografického obrazu. Jako absolvent FAMU využívá při snímání reality svých zkušeností s filmovými postupy a specifickou filmovou estetikou. Surrealistická východiska se zde objevují například v kodifikované neuměleckosti i v důrazu na stupeň schopnosti diváka vnímat banální věci a prostory jinak. Přesahovat jejich vizuální a konvenční význam a nacházet v nich humor či heroičnost prostřednictvím jich samých. Nevnímat je „o sobě“, ale „o sobě skrze sebe“. Daňhel tak vytváří svět jakési subjektivní objektivity, která je navenek hermeticky uzavřená pro netečného diváka, ale komunikativní až vtahující pro toho, kdo je schopen v ní hledat na základě vlastní zkušenosti. Vedle fotografie se věnuje také experimentálnímu filmu. Pravidelně vystavuje s členy Skupiny českých a slovenských surrealistů a publikuje v časopise Analogon a Iluminace.