Mnozí kritici vyčítají Mým borůvkovým nocím „naivní dialog“ či „mainstreamový příběh“. Tyto výtky vyplývají především z postoje oceňujícího na filmech originalitu. Jakou roli však hraje původnost v tvorbě hongkongského tvůrce?
Otázka „ne-původnosti“ je pro pochopení Wongova rukopisu velmi podstatná. Paměť a cestování v čase není jen oblíbeným motivem v jeho filmech, ale také mezi nimi. Pečlivě rozmístěné spouštěče vzpomínek v jednom filmu vzbuzují okamžitě v divákovi reminiscence scén z jeho předchozích děl a tyto intertextové asociace uvádějí do pohybu paralelní příběhy – jak na plátně, tak i v paměti diváka. Tyto asociace vzpomínek mohou mít řadu podob. Spočívají například ve změnách barevných filtrů: scéna v newyorském café, kde se Elizabeth (Norah Jonesová) setkává s Jeremym (Jude Law) a rozmlouvají o míjení lásky, je natáčena v teple rudém odstínu, změkčeném o vrstvu vitríny. Její náhlá proměna do studené fosforeskující barvy může evokovat prázdný stánek s jídlem v Chungking Express (1994) nebo noční stánek s nudlemi ve Stvořeni pro lásku (2000). Stejně tak může být borůvkový koláč banálním kýčem, ale ve velkém detailu se tající zmrzlina na rudém koláči podobá zpomaleným záběrům vodopádu Iguacú ze staršího Wongova snímku Happy Together (1997), snímaným z nadhledu a vyjadřujícím cíl plánovaného výletu, který se nikdy neuskutečnil. Vzpomínky mohou asociovat také jednoduché metafory, například Jeremyho sbírka klíčů a zamykání kavárenských dveří ve zpomaleném záběru po Elizabethině odchodu evokuje příběhy o ztracených klíčích a zavřených dveřích z Chungking Expressu a Stvořeni pro lásku. Asociace mohou vyvolávat i vracející se hudební motivy, třeba Tango pasionado, objevující se na konci Mých borůvkových nocí a vrhající na závěrečné shledání milenců možný stín bolestného odloučení, známého z Happy Together či Stvořeni pro lásku – snímků, v nichž se tato píseň objevuje také. Tyto odkazy navádějí diváka, aby vnímal Wongův film jako část série; jednu z mnoha variací, již je třeba pochopit a interpretovat ve vztahu ke kontextu.
Tajemství rámu
Tím však nepopírám, že má poslední Wongovo dílo své slabiny. Kupříkladu postavy Elizabeth a Jeremyho mohou působit naivně a jejich dialogy přehnaně pateticky. Avšak „naivita“ postav a jejich epigramatický jazyk nepředstavují ve Wongově tvorbě nic nového, pouze v americkém prostředí a v angličtině více vyniknou. Příkladem může být nepravděpodobná scéna, v níž se Elizabeth i Jeremy současně praští do nosu, každý jiným způsobem, a oba spolu sedí v kavárně s obvázanými nosy. Tato scéna je sice kýčovitá, ale ne víc než třeba zhrzený monolog Takeshiho Kaneshira a jeho plačtivý útěk v dešti v Chungking Express. Wongova díla vždy obsahovala momenty, v nichž se mísí něha s parodií, ale nesnadno se překládají z gest do slov v rámci odlišných kultur. Hloubku postav buduje Kar Wai Wong jiným způsobem, zejména rámováním. Postavy jsou často snímány z profilu, s úzkou štěrbinou mezi jejich obličejem a okrajem záběru a velkým prázdným prostorem mezi jejich zády a krajem záběru z druhé strany. Tyto rámy směrují fantazii diváka k tomu, co je za postavami, spíše než k tomu, co je před nimi, a prohlubují jejich drobná tajemství.
Americká odchylka
Souvislá narativní struktura a happy end Mých borůvkových nocí se mohou zdát příliš konzervativní v kontextu Wongovy tvorby, v níž cesty postrádají směr, návraty jsou vždy pasé a osamění postav neprolomitelná. Wongovy předešlé snímky byly poznamenány narušováním, vyplývajícím z geopolitické a historické specifičnosti Hongkongu jakožto ostrova plného sociálních a politických trhlin. Zasazením příběhu do Spojených států se patrně režisér rozhodl pro variaci, jež umožňuje koherenci celku, zpoza něhož číhá bolestná hrozba právě kvůli asociacím s předchozí autorovou tvorbou. Moje borůvkové noci sice nepatří mezi přední Wongova díla, ale můžeme v nich nacházet jemnou režisérovu hru s pamětí a detaily, rozehrávajícími tuto variaci na starou píseň v jiném jazyce. Wongova tvorba je odlišným druhem kinematografie, založeným na paměti, kde je přítomnost zahlcená stopami minulosti a problematizuje hodnoty toho, co je „originální“, „předvídatelné“, „mainstreamové“ či „nezávislé“.
Autorka je doktorandka na Harvard University.
Přeložila Kamila Boháčková.
Moje borůvkové noci (My Blueberry Nights). Čína, Francie 2007, 111 minut. Režie Kar Wai Wong, scénář Kar Wai Wong, Lawrence Block, kamera Darius Khondji. Hrají Norah Jonesová, Jude Law, David Strathairn, Natalie Portmanová, Rachel Weiszová ad. Premiéra v ČR 12. 6. 2008.