Mark Francis (1962) narozený v Severním Irsku patří mezi tzv. Young British Artist. Jeho obrazy, kresby a grafiky působí na první pohled civilně, ne příliš angažovaně – narozdíl od ostatních umělců své generace. Tématem, k němuž se autor vrací, jsou labyrintní buněčné struktury a jejich neustálé proměny. Obrazy na bázi mikrobiologických snímků a laboratorních sond. Měkkost a jemnost malířské techniky „mokré do mokrého“ propůjčuje finálním výstupů tajemnou, zastřenou, místy psychadelickou atmosféru. Francis se zajímá o oblast medicíny už od dětství; později se rozhodoval mezi uměleckou kariérou a biologií. Fascinovala ho vizuální podoba a zobrazení různých nemocí a poruch. V rané fázi své tvorby, při malování krajin, se při snaze překročit hranice konvenční a stokrát opakované

krajinomalby postupně vracel „zadními vrátky“ k biologickým procesům. „Chtěl jsem malovat něco spojeného s přírodou, ale s tím, co jsem vytvářel, jsem byl čím dál víc nespokojenější. Mé krajiny byly vyloženě minimalistické, přibližovaly prázdná, nudná a osamělá místa, a já jsem stále více přemýšlel, zda je vůbec patrné, kolik námahy musím investovat, abych nalezl alespoň nějakou obrazovou výpověď. Postupně jsem mířil pod povrch, k biologickým tématům, ale s tím, že jsem měl na mysli zobrazení ,jiného života věcí´, chtěl jsem vyjádřit krajinu jiným způsobem, už žádný povrch, nýbrž její skutečnou niternost. Šlo o to postihnout paralely mezi člověkem a přírodou. Věci objevované prostřednictvím obrazového jazyka – sperma, vajíčko, vejce – mě vedly k průzkumu reprodukčních procesů v lidském těle, ale také ve zvířecím a rostlinném. Vše se u mě nastartovalo kolem roku 1989,“ popisuje vlastní vývoj sám Francis.