Michal Nesázal (1963) je autorem, který zvenku fascinuje tím, jak sám je fascinován. Z tenkého ledu pomezní vizuality, periferie krásna, kde jsou ukryty velmi silné a svou povahou přenosné příběhy, ze světa šmuků, korálků, zrcadel, odpadových materiálů, pitoreskních obrázků a anekdotických kreseb je schopen již od počátků své tvorby kouzlit živé obrazy, přerůstající epizodicky do objektů a z nich do instalací, aby odtud nacházely zas cestu zpět na plochu plátna, kde tuhnou do nových forem a skladeb, věštících, opět epizodicky, budoucnost. Cesta a poutnictví Michala Nesázala jsou poučné v mnoha ohledech. Autor ve svém směřování lpí pouze na tom podstatném, což mu umožňuje být ve svém díle maximálně svobodný a nedržet se jednou nastoupených a naučených postupů. Především je to jeho přístup k malbě a závěsnému obrazu. Na jedné straně autor se vší vážností respektuje řemeslnou dokonalost malířského provedení. Již napnutí plátna je součást obrazu! Na straně druhé pojímá obraz volně, jako jednu ze stanic, kde umění zastavuje. Tudy projíždí vlak odněkud někam. Obraz tu je pouze jednou, pravda, důležitou možností, kterak zformulovat a pojmenovat dotírající téma.