ISSN 1803-6635

hledat

přihlášení

Otisk, stopa, linie Jedinečná tvorba autodidaktky Běly Kolářové stála dlouho stranou zájmu publika, ve stínu aktivit jejího životního partnera Jiřího Koláře. Svá díla začala pravidelněji vystavovat až v devadesátých letech, a to zejména v mimopražských galeriích... další tipy
Karate - Rap - 80. léta... více Freeky tanečníci a freeks v novém videoklipu jihoafrické skupiny Die Antwoord I Fink U Freeky... více Skupina The Flaming Lips, která bude patřit mezi hlavní taháky letošních Colours of Ostrava předělala skladbu I Want You (She's So Heavy) od The Beatles... více Nancy Holt mluví a vzápětí slyší vlastní slova... více Alan Moore a Occupy London... více Modeselektor feat. Otto von Schirach: Evil Twin... více
úvod > archiv > 2009 >  č. 11 > eska2látor 3

Tradice strašení je u nás před volbami už zažitá a tak současné dění nikoho nepřekvapí. Pravice tradičně straší komunismem, který prý přijde v sociálně demokratickém hávu a s Ruskem v zádech. Zavařil si i prezident Klaus, jenž se v rozhovoru pro Lidové noviny nechal slyšet, že se Ruska zas tolik nebojí. Parta českých antikomunistických intelektuálů se tedy rozhodla nejen prezidenta přesvědčit, že svět je i po konci studené války stejně černobílý jako dřív, možná ještě víc. Položila prezidentu řadu otázek, které naleznete na stránce www.pocemu.net. Což o to, mnohé dotazy si zaslouží odpověď, spíš ale vzbuzují otázky další. Proč máme například kritizovat jen velmocenskou a nedemokratickou politiku Ruska a totéž přehlížet u současného světového hegemona, Spojených států? Proč zas měřit dvojím metrem a neptat se i po konání českého ministerstva zahraničí, který často přitakává nedemokratickým krokům USA? Proč jsou čeští antikomunisté ve svém jednání i výrazivu vždy tak neotřesitelní, až to připomíná komunisty s jejich uhlířskou vírou i zápalem? Proč nemůžeme kritizovat zlo všech odstínů i barev? Dvacet let po sametové revoluci je to víc než zarážející.