Razantní postup soukromé bezpečnostní agentury Prague Security Group byl podle mnohých přítomných i celé řady diváků zcela neadekvátní.

„Je to o to horší, že jde o státní instituci z resortu školství, v podstatě se to celé odehrálo na akademické půdě. Představa, že příspěvková organizace ministerstva školství zvolí v podstatě největší možné zlo a nahraje takto k vendetě neonacistům, mi přijde úplně bizarní,“ říká Jan Bauer, který jako student sledoval zásah přímo z okna v blízkých kolejích. Sám podle svých slov squaterům nikdy zvlášť nefandil; to, co viděl ve vile Milada, jím ale otřáslo. „Představte si, že přijdete o práci, budete mít dluh na nájemném a majitel se vás rozhodne vyhodit z bytu tak, že vaše věci prohodí sklem ven a celý byt zdemoluje.“

Právě bezdůvodné ničení nábytku a osobních věcí, ve kterém se pracovníci „renomované bezpečnostní agentury“ doslova vyžívali, rozzlobilo squatery nejvíce. „Chtěli jsme vysvětlení po ředitelce ÚIV Pavle Zieleniecové, chtěli jsme také vědět, proč si starosta Prahy 8 Josef Nosek do budovy po tom rabování zval novinářku Stream.cz a předváděl, v jakém nepořádku jsme tam žili,“ vysvětlil jeden ze squaterů. Ani Zieleniecová, ani Nosek ale nic nevysvětlili squaterům a ostatně ani novinářům.

Podle některých právníků překročili pracovníci bezpečnostní agentury při zásahu proti squaterům i hranice svépomoci. „V rámci svépomoci tak samozřejmě mohou zasáhnout při protiprávním jednání, ale musí to být přiměřené,“ uvedl pro deník Právo advokát Petr Toman. Podle něj byl zásah neadekvátní. „Přestože tam někdo bydlel protiprávně, není možné mu ničit věci, stejně jako jej podle zákonů nemůžete zmlátit nebo zabít,“ dodal známý advokát.

Další občanští aktivisté i právníci hovoří také o tom, že za klidového stavu, kdy byl dům bez tlaku majitele na vyklizení v provozu jako kulturní centrum víc než deset let, nebylo třeba násilí. „Byl tam pokojný stav, kdy se několik let nic nedělo, nová situace se proto měla řešit běžnými postupy,“ poznamenal také právník Petr Karas s tím, že by zvolil výzvu a případně pak soudní rozhodnutí na vystěhování budovy, jako je tomu v případě výpovědí nájmů.