Výstava Filipa Černého, kterou její autor i kurátor Petr Vaňous loni zrušili na protest proti odvolání Karla Srpa z Galerie hlavního města Prahy, se nakonec po Srpově návratu do vedení GHMP uskutečnila. Přestože se jednalo o gesto politické, samotná výstava je angažovaným konceptům vzdálena.
ISSN 1803-6635
hledat
přihlášení
anketa
Jahodový Jam 2010
Další ročník filmového, divadelního a výtvarného festivalu se opět uskuteční v Modřanském Biografu. Krom tří filmových bloků pořadatelé pozvali divadlo DNO a Tomáše Běhala. Své kresby tu bude vystavoval Jaromír Plachý...
další tipy zkrA2tka Ministr kultury Jiří Besser se pokusí zrušit Státní fond kultury.
Digital Comic Muzeum je stránka, která zpřístupňuje volně šiřitelné americké komiksy zlatého věku.
Evropským hlavním městem kultury pro rok 2015 se za Českou republiku stane Plzeň.
Román Jana Faktora se probojoval do užšího seznamu knih nominovaných na Německou knižní cenu.
Říjnové číslo magazínu Wallpaper* budou sestavovat filmový režisér David Lynch a divadelní režisér Robert Wilson.
Starosta Moskvy Lužkov plánuje zbourat čtvrť Sokol, která vznikla v roce 1923 jako místo, kde měli žít umělci.
Do úterý 14. září si můžete poslechnout hned 14 hudebních alb, která ten den vycházejí (Of Montreal nebo Walkmen).
Skupina Public Enemy vystoupí 31. října v pražském klubu SaSaZu.
Režisér Uwe Boll, označovaný za jednoho z nejhorších, natáčí snímek Osvětim.
V Nigérii byla otevřena mezinárodní residence Ebedi Hills pro spisovatele, kteří zde mohou dopsat své dílo.
Byly zveřejněny širší seznamy knih nominovaných na Goncourtovu a Renaudotovu cenu.
Hudební cenu Mercury získali The XX.
Drážďanskou cenu lyriky za rok 2010 dostala Marie Šťastná.
Na šest autorů (Carey, Donoghueová, Galgut, Jacobson, Levyová, McCarthy) byly zúženy nominace na Bookerovu cenu.
Znovuvzkříšená filmová adaptace Dona Quijota od Terryho Gilliama se kvůli financím opět odkládá.
Zemřel režisér Satoši Kon (1963-2010).
Dvě ceny získaly na newyorském mezinárodním festivalu nezávislého filmu a videa dokumenty z cyklu Děti 50. let.
Seriál Potkali se u Kolína má svou pamětní desku v kolínském lesoparku Borky.
Zemřel překladatel Rudolf Pellar (1923-2010).
Podle připravovaného legislativního plánu vlády by měl být návrh novely Autorského zákona předložen vládě v prvním čtvrtletí roku 2012.
Skupina Sex Pistols bude mít svůj vlastní parfém.
Ministr kultury Jiří Besser se pokusí zrušit Státní fond kultury.
Digital Comic Muzeum je stránka, která zpřístupňuje volně šiřitelné americké komiksy zlatého věku.
Evropským hlavním městem kultury pro rok 2015 se za Českou republiku stane Plzeň.
Román Jana Faktora se probojoval do užšího seznamu knih nominovaných na Německou knižní cenu.
Říjnové číslo magazínu Wallpaper* budou sestavovat filmový režisér David Lynch a divadelní režisér Robert Wilson.
Starosta Moskvy Lužkov plánuje zbourat čtvrť Sokol, která vznikla v roce 1923 jako místo, kde měli žít umělci.
Do úterý 14. září si můžete poslechnout hned 14 hudebních alb, která ten den vycházejí (Of Montreal nebo Walkmen).
Skupina Public Enemy vystoupí 31. října v pražském klubu SaSaZu.
Režisér Uwe Boll, označovaný za jednoho z nejhorších, natáčí snímek Osvětim.
V Nigérii byla otevřena mezinárodní residence Ebedi Hills pro spisovatele, kteří zde mohou dopsat své dílo.
Byly zveřejněny širší seznamy knih nominovaných na Goncourtovu a Renaudotovu cenu.
Hudební cenu Mercury získali The XX.
Drážďanskou cenu lyriky za rok 2010 dostala Marie Šťastná.
Na šest autorů (Carey, Donoghueová, Galgut, Jacobson, Levyová, McCarthy) byly zúženy nominace na Bookerovu cenu.
Znovuvzkříšená filmová adaptace Dona Quijota od Terryho Gilliama se kvůli financím opět odkládá.
Zemřel režisér Satoši Kon (1963-2010).
Dvě ceny získaly na newyorském mezinárodním festivalu nezávislého filmu a videa dokumenty z cyklu Děti 50. let.
Seriál Potkali se u Kolína má svou pamětní desku v kolínském lesoparku Borky.
Zemřel překladatel Rudolf Pellar (1923-2010).
Podle připravovaného legislativního plánu vlády by měl být návrh novely Autorského zákona předložen vládě v prvním čtvrtletí roku 2012.
Skupina Sex Pistols bude mít svůj vlastní parfém. 
Videoart stříkaný a malovaný
Filip Černý: Videoart. Kurátor Petr Vaňous. Galerie hlavního města Prahy – Staroměstská radnice, 2. patro, 13. 5. – 26. 7. 2009.
Filip Černý (nar. 1975) se vyjadřuje téměř výhradně malbou; kombinuje klasické postupy s airbrushem – technikou tvořenou nanášením barvy pomocí stříkací pistole – a sprejem. Na první pohled se tak může název Videoart jevit jako provokace, při bližším ohledání jde ale o kontextově obohacený popis skutečnosti. Autor tím posouvá hranice malířského média a nabízí možnost vnímat obraz očima filmového diváka. Navíc, slovo video latinsky znamená vidět.
Černého stěžejním „filmovým trikem“ je práce s iluzí prostoru. Zkresluje perspektivu, ruší obvyklé poměry vzdáleností, pohrává si s rovinou před plátnem a za ním, manipuluje s objemy a jejich stíny, střídá rozostřený odosobněný airbrush a expresivní rukopis štětce. Zdánlivě logickou linii náhle poruší obrazovým paradoxem. Divákovi předkládá vizuální rébusy, které přerostly až v detektivní zápletky. Z malířského plátna se stává plátno projekční, z obrazu záběr, z diváka aktér, který se snaží přijít na kloub autorově záludné hře, jíž je sám součástí. Videoart může vyvolat celou řadu interpretací, autor ale žádné významy nevnucuje, pouze naznačuje.
Znepokojivé sny malíře
Na titulním obraze výstavy se z hloubky noří střelec, z jehož tváře zůstaly jen stíny očních důlků. Pistole, kterou třímá, míří přímo diváka. Dokonalá iluze je vzápětí popřena barvou stékající po plátně. Lehké klišé působí jako autorův úsměšek, důkaz, že se nebere zas tak vážně. Série rozmlžených pohledů do lesní krajiny pak může připomínat monitorovací systém, kde se záznamy jednotlivých obrazovek podezřele mění, přestože úhel pohledu zůstává stejný. Znepokojení zesílí v momentě, kdy „kameru“ zakryje čísi ruka. A modrá barva, která se rozcákla přes „objektiv“ na dalším plátně, je snad ještě děsivější, než kdyby byla rudá. Stejně tak můžeme tento cyklus vnímat jako sled jednotlivých snímků podivného videozáznamu à la Záhada Blair Witch.
Pro Černého tvorbu dříve charakteristická psychedelická deformace prostoru se nyní mění ve snovou perspektivu. Zátiší pokojů, jejichž rohy se měkce propadají do nikam, jsou povědomé a zároveň neskutečné, stejně jako náš ve snu viděný byt, který je najednou úplně cizí. Na jednom z obrazů se ve dvou protilehlých zrcadlech odráží silueta ženy, která ale na scéně chybí… Na dalším plátně sedí na kraji postele postava zahalená skvrnitou tkaninou – noční můra spáče, kterého v pozadí rozeznáme až na druhý pohled. Na dalších obrazech malba nabírá na streetartové expresivitě; autor pracuje s koláží již použitých šablon, které povyšuje na svébytnou malířskou formu – a přesto se jedná o stále stejný výjev. Jen na peřině přibyly rudé skvrny…
S douškou fetišismu
Černého poetika je zde lynchovská, obohacená o surreálné dědictví Reného Magritta a zároveň přiznaně citující Gregoryho Crewdsona (A2 č. 18/2008). V mnoha jeho obrazech se současně objevuje jistá dávka humoru a nadsázky. Ta je obsažena i v působivé instalaci kruhových „terčů“, umístěné v horním sále výstavního prostoru. Ve skutečnosti se jedná o podobenky ňader, přesněji prsních bradavek. Někdo by je mohl považovat za sexistický vtip, někdo by mohl hledat freudovská témata, podle autora je to ale volně interpretovatelná kolekce tvarově čistých kruhů a zároveň s radostí tvořená pocta ženskému ňadru. Přestože tematicky je spodní části výstavy vzdálena, má i tato expozice narativní potenciál: inspiruje diváka, aby si za každou bradavkou domýšlel nejen tělo ženy a její tvář, ale zároveň může evokovat i příběh, který stál v pozadí za získáním každého „skalpu“. Videoart se tak mění v home video pracující ve službách hravého fetišismu.
Autorka je kulturoložka.