V neděli 20. září 2009 projela Prahou zatím největší cyklojízda. Auta však mají nad Auto*matem stále navrch.
Stovky lidí během slunečného nedělního odpoledne posedávají a potulují se okolo improvizovaných stánků s burčákem nebo čajem, zkoušejí bubnovat v kruhu pod stínem stromů anebo se povalují na trávníku na náměstí Míru v Praze. Procházejí a baví se u stolků nevládních organizací, prodejců kol a cyklistických potřeb i improvizovaných pultů místních prodejen, které na jedno odpoledne vyhřezly z budov na chodníky ulic Jugoslávské a Londýnské, sousedících s náměstím. A do toho již přijíždí peloton dvou a půl (podle odhadu ČTK) až pěti tisíc lidí (odhad organizátorů), kteří se zúčastnili letošní pražské Velké cyklojízdy. Mají za sebou slušnou trasu – z Vinohrad jeli na Smíchov, přejeli Barrandovský most a kolem Vyšehradu se vrátili zpět na náměstí Míru. Většina z nich září nadšením. „Bylo to neuvěřitelné, jet v takovém davu lidí na kolech na Barrandovském mostě, sama bych si tam nikdy netroufla,“ říká zadýchaně jedna z nich.
Zábava okolo náměstí, do níž se zapojují s koly i bez nich celé rodiny s dětmi a jež zahrnuje vystoupení různých hudebních a divadelních spolků nebo například cyklistickou módní přehlídku, pokračuje až do večera. „Dělá mi radost, kolik lidí dorazilo,“ pochvaluje si Jakub Hradilek z pořádající iniciativy Auto*mat, „podařilo se nám naplnit ulice.“ Pokud by chtěli úspěšnost posledního pražského happeningu na podporu cyklistiky ve městě a omezení automobilové dopravy posuzovat počtem účastníků, mohou být organizátoři spokojeni. Vždyť ještě před čtyřmi lety se velké jízdy účastnilo jen 333 jezdců.
Místo aktivistů agentura
Ovšem Evropský týden mobility (19.–22. září) nespočívá jen v cyklojízdě. V řadě evropských (i českých) měst se v jeho rámci uzavírají pro automobilovou dopravu centra měst a ulice se proměňují v hřiště, kavárny, divadla a podobně. Doprava byla letos omezena i v centru Prahy. Ovšem na kratší dobu než v předchozích letech.
„Před třemi lety jsme organizovali podnik podobného rozsahu ve spolupráci s magistrátem, který nám poskytl pro tyto účely Smetanovo nábřeží. Tehdy byla doprava omezena po oba víkendové dny,“ vzpomíná Jakub Hradilek. Letos však uzavírky platily už jenom pár hodin. „Během tří let jsme postupně přicházeli o vliv na celou událost, až jsme zjistili, že se dostala do podoby, na které se nechceme podílet,“ vysvětluje Hradilek. Naráží tím na komerční tvář, již akci na nábřeží vtiskla magistrátem najatá agentura. Ta ostatně pořádala konkurenční oslavy Dne bez aut na nábřeží i letos. Když totiž vyjednávání aktivistů s magistrátem nikam nevedla, rozhodl se Auto*Mat osamostatnit a přesunout na Prahu 2.
Ta je zaštítila svým spolupořadatelstvím. Což ovšem v praxi mnoho neznamenalo. Městská část, stejně jako magistrát, organizátorům nijak finančně nepřispěla. A o tom, že by uzavřela rušné ulice, nemohla být ani řeč. „Z taktických důvodů jsme si vybrali Jugoslávskou ulici, protože jedno z předvolebních hesel v Praze 2 bylo, že to má být pěší zóna. Rádi bychom udělali takovou party na magistrále, ale to je neprůchodné,“ je přesvědčen Hradilek a popisuje zkušenost aktivistů s úředníky: „Prožili jsme si dvouměsíční martyrium na úřadech kvůli záboru dvou ulic. Bylo to těžké přesvědčování, zvlášť na odboru dopravy. Vůbec nechápou, o co nám jde.“
Pomoc, nebo reklama?
Jestliže organizátorům chybí pochopení ze strany úředníků a podpora ze strany politiků (s výjimkou málo vlivných zelených), musejí se spoléhat především na entuziasmus dobrovolníků, své přesvědčovací schopnosti a nezištnou podporu širší veřejnosti. Přesto jsou pro organizaci určité prostředky potřeba. Při jejich získávání se však aktivisté ocitají mezi Skyllou a Charybdou. Je celkem pochopitelné, když se na Dnu bez aut prezentují, tak jako letos, i prodejci cyklistických potřeb nebo luxusních kol. Podobné spojení může být v uměřené míře ku prospěchu oběma stranám. Obavy už ale na letošní akci Auto*matu trochu vzbuzoval reklamní stánek, vozítko a řada log jedné telefonní společnosti. „Nadace Vodafonu nám dala grant 200 tisíc. To byl největší příspěvek od soukromých firem,“ vysvětluje Tereza Vohryzková, která má v Auto*matu na starosti fundraising. Stoupenci omezení automobilové dopravy pochopitelně nemohou za to, že Nadace Vodafonu funguje spíše jako reklamní oddělení firmy, přesto se ovšem budou muset do budoucna vypořádat s nebezpečím, že se někdo pokusí občanskou aktivitu opět zprivatizovat či využít pro svou propagaci podobně, jako to učinil magistrát s původní iniciativou na Smetanově nábřeží.
Především ale před finančně a politicky nepříliš silným, ale početně stále rostoucím hnutím zůstávají podobné úkoly jako na jeho počátcích. Ukazovat nejen politikům, ale všem stoupencům automobilismu, že spokojený život ve městě je možný i bez aut.