Daniel Hanzlík (nar. 1970), absolvent pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové (prof. Vladimír Kopecký), patří k progresivním, dynamickým autorům současné české scény, jejichž dílo nelze vměstnat do hranic tradičně vymezených médií. Obraz, socha, objekt nebo instalace jsou pro Hanzlíka spíše dotaženou dílčí strukturou jisté sledované či vizualizované myšlenky nežli fixací osobních sdělení v rovině výrazových prostředků jednoho média.
Soubor černobílých prací vznikl v letech 2006–07 a rozvíjí předchozí téma technických obrazů. Jejich plocha se skládá ze dvou rovnocenných významových rovin. Pozadí tvoří rámec odvozený z vizuálních parametrů lightboxů, které běžně slouží jako nosiče k šíření pouliční reklamy. Druhou rovinou jsou černé kontury motivů převzaté z autorova bezprostředního okolí i soukromí. Přepis konkrétních „figur“ je proveden prostřednictvím šablon, jež vycházejí z fotografického záznamu. „Barevná redukce na škálu černé, šedé a bílé je podmíněna světelným kontrastem evokujícím vyzařování obrazové plochy,“ upřesňuje svůj záměr autor. A dodává: „Cílem bylo úsilí o autentický záznam informací v časových a prostorových souvislostech.“