Jestliže Bohem Rus je opuštěna
nižádný šat jí krásu nevrátí
ze zneuctěných trosek holá stěna
zbyla, a zas ji plamen zachvátí
Když z hrobu vstává samoděržec divý
a podlévá se krví jeho zrak
a v jeho uzdě kůň se zmítá živý
a nedává se, kroutí se jak had
Ty měl bys blesky modré moře změřit
kdo, ne-li ty ten šarlat podvodný
zdvih první jako třepotavé „Věřit“
do smolných stěžňů výšek-pochodní
Církev jsi zkroutil jak oharek svíce
starověr zmlkl hrůzou z bezedna
Na patriarchův trůn, kam nedosedne více
tvůj věrný biřic dlí teď usedna
Myšlenky také nutně musí
vznášet se vzhůru, v nebe výšiny
tak sloupy kouře mocnými, co dusí
nad Rusí zvedls strašné vidiny
Ty nekrášlils ji závojíčkem bílým
ji – nevěstu – v manželskou robotu
jako mnich žebravý jen dívala se tklivým
vychladlým zrakem v černou temnotu
To od studu, jak odlesk po požáru
(Bože, jak ženich strašný byl a zlý!)
A pocítivši hrůzu pekelného žáru
prchala v step, tam ve kraj zamrzlý
A nemoh bys ni v žertu sáhnouti si
na svatou ruku její panenskou
Ty přivedl jsi děvku místo Rusi
na svoji loď tak vratkou, nehezkou
A Labuť-carevna si divou našla cestu
a do mlhy se vznesla bez křiku
Pročpak teď hrozíš tak hlavnímu městu
ohněm svých ocelových křižníků?
O nové Moskvě blouzni tedy dále!
Proč vůbec jsi na Svaté zemi žil?
Stín samozvance provází tě stále
tím Kremlem, který´s tolik ponížil.
(1923)
Z ruštiny přeložil Michal Laštovička