„Naším záměrem je vytvořit nové živé centrum Prahy 4. Získáním územního rozhodnutí pro City Epoque hotel jsme zase o krok blíž našemu cíli,“ pochvaloval si na začátku února agentuře ČTK Petr Štyler z developerské společnosti ECM. Již v polovině ledna získala ECM územní rozhodnutí na stavbu 104 metrů vysoké budovy ve tvaru písmene V, kde má na 30 podlažích vzniknout 144 bytů a 7 ateliérů. Na začátku února pak nabylo právní moci i rozhodnutí na oválný hotel City Epoque, vysoký 75 metrů, v němž má být 325 pokojů pro 1000 lidí a 262 parkovacích míst. Váš cíl ale není náš cíl, vzkazují ECM místní občané. Jejich hlas se ovšem prosazuje jen stěží.

Právní vítězství

Územní rozhodnutí na stavbu dvou výškových budov původně vydal stavební úřad Prahy 4 již loni v květnu, několik občanských iniciativ se ale proti němu odvolalo. Jejich námitky ovšem magistrát neuznal. Proti jeho rozhodnutí se již nelze dále odvolat, věc je možné napadnout pouze u soudu. Že podá na rozhodnutí stavebního odboru správní žalobu, oznámilo občanské sdružení Ateliér pro životní prostředí již po prvním rozhodnutí magistrátu v polovině ledna. Žaloby však nebudou mít odkladný účinek, a tak nemohou bránit vydání stavebního povolení pro mrakodrapy.

„Stavební povolení by ale stejně nemělo být vydáno, protože mu brání i jiné rozhodnutí soudu,“ tvrdí Marie Janoušková ze sdružení Občanská iniciativa Pankráce (SOIP). Koalice spolupracujících nevládních organizací totiž ve svém odporu proti výstavbě dosáhla loni několika vítězství v právních bitvách. Nejprve se pražský Městský soud v květnu rozhodl zrušit magistrátem vydané a ministerstvem pro místní rozvoj potvrzené „Dopravní řešení Pankrácké pláně“, a v prosinci pak Nejvyšší správní soud zamítl žádost investora o odkladný účinek výkonu rozhodnutí Městského soudu. Co to v praxi znamená? „Plánované stavby nemají schválené připojení na dopravní síť,“ vysvětluje Janoušková. „Když nemají vyřešenou dopravu, neměly dostat ani územní rozhodnutí,“ dodává.

Jenže magistrátu ani městské části Praha 4 tento „drobný nedostatek“ nedělá starost. Stejně jako skutečnost, že na rozsáhlý komplex staveb, které na Pankráci vznikají nebo mají vzniknout, nebyl zpracován celkový posudek vlivu této výstavby na životní prostředí, známý jako proces EIA. A větší znepokojení úřadům nepřidělává ani fakt, že nad obrovskými mrakodrapy na Pankráci vyjádřilo již v roce 2007 „vážné znepokojení“ UNESCO (Marek Jehlička: Výšková mlha na Pankráci, A2 č. 13/2007) a naznačilo, že by Pražská památková rezervace mohla být kvůli věžákům na Pankráci zařazena na seznam památek v ohrožení.

Jiná realita

Proti řadě tamních mamutích stavebních projektů a za polidštění celého prostoru Pankráce bojují místní nevládní sdružení již téměř dvacet let. Hned na začátku roku 1990 tu vznikla Občanská iniciativa Pankráce, jejíž zástupci během prvních měsíců odporu proti výstavbě hotelového komplexu společnosti Hotelinvest absolvovali na 120 jednání v různých institucích. V následujících letech se zapojila i další sdružení, která se společně angažovala okolo projektů Pankrácké tržnice, autobusového nádraží, mrakodrapu Českého rozhlasu, výstavby kancelářských budov u magistrály a obytných domů těsně vedle centrálního parku na Kavčích horách společností Hochtief a dalších administrativních či obchodních projektů, výsadby zeleně a dopravního řešení celého území. Jejich aktivity se zdaleka neomezují jen na odbornou činnost – podávání připomínek, žalob či účast na územních a stavebních řízeních. Do své činnosti se snaží zapojovat co nejvíce místních občanů. V poslední době je to pro ně ale čím dál těžší. „Ještě v devadesátých letech jsme dělali velké anketní průzkumy názorů místních obyvatel, ale je to hrozně náročná činnost, na kterou teď nemáme finanční prostředky,“ říká Janoušková. „Až zhruba do roku 2000 jsme také pořádali veřejné dialogy,“ vzpomíná dále, „jenže budovu Na strži, v jejímž sále se scházelo 200 až 300 lidí, městská část prodala a teď se nemáme kde setkávat.“ Občany se snaží aktivizovat i peticemi. Tu nazvanou Pankrác bez mrakodrapů – Pankráckou pláň pro Pražany z roku 2006 podepsalo na tisíc lidí. I loni připravily nevládky jednu petici. „Setkala se s docela velkou reakcí, lidé své názory nemění, ale cítíme, že mezi nimi začíná převládat skepse,“ říká Janoušková ze SOIP.

Není divu, do složitostí právních řízení okolo staveb není běžný občan schopen proniknout, ale zato má před očima, jak Pankrácká pláň pomalu zarůstá výškovými budovami a parkovišti. A politici hlasy nesouhlasících občanů, kteří poukazují na nesnesitelný nárůst dopravy, neexistenci služeb a ubývání zeleně, okázale ignorují. „Byli tady loni na návštěvě kolegové z nevládek z Londýna a byli moc překvapeni tím, jak negativně radnice vnímá občanská sdružení. U nich jsou spíše považována za její prodloužené oči a uši, které sondují názory občanů,“ povzdechne si Janoušková. U nás však mají politici nastražené uši jinam – směrem k investorům. A ti to dokážou ocenit. Vstřícnosti úřadů k ECM si všimla například i společnost Pankrác, která loni ohlásila, že chce na místě postavit 18patrovou, téměř 80 metrů vysokou Ledovou věž. A administrativní budovy mají podle plánu ministerstva spravedlnosti vzniknout během několika let i ze stávající pankrácké věznice. Za její prodej chce utržit 1,5 miliardy. O výšce nové zástavby, která má na místě věznice vzniknout, není zatím jasno, ministerstvo však „jedná s úřady o tom, jak vysoké povolí stavby, přičemž každé patro znamená o více než 100 milionů Kč větší prodejní cenu“. Taková suma vzbuzuje velké oživení nejen na ministerstvu, ale i na radnici. Na to, jak se s podobnými plány rozcházejí cíle občanů i stávající právní normy, je pak snadné zapomenout.