V březnu se Paříž proměnila v oázu mexické literatury, které byl zasvěcen 29. ročník knižního veletrhu. Zájem o mexickou tvorbu není ve Francii nový. Pro mnohé Mexičany je Francie branou do světa; francouzština je často jazykem prvního překladu. Mexickou literaturu představilo 36 autorů, kteří potvrdili, že nová generace se už necítí povinna psát národní literaturu a hledá jiné cesty.
Největšímu zájmu se těšil Carlos Fuentes, který v románu Nejprůzračnější kraj (1958) vůbec poprvé učinil tématem textu mexické hlavní město, jehož literární uchopení je pro spisovatele dodnes výzvou. Nejpřekládanějším současným mexickým autorem ve Francii je Paco Ignacio Taibo II, pořadatel festivalu detektivní literatury v asturském Gijónu, podle něhož detektivní žánr nejlépe tlumočí mexickou realitu. Investigativní žurnalistiku a literaturu v sobě snoubí odvážné dílo Sergia Gonzáleze Rodrígueze Kosti v poušti (2002), ve kterém se autor snaží objasnit případ stovek zavražděných žen v pohraničním Ciudad Juárez. Možnost vyhnout se skličující mexické současnosti nabízí historický román. Álvaro Uribe se ve Spise o atentátu (2007) vrací k pokusu o atentát na Porfiria Díaze. Ostrov hlupáků (2007) Any Garcíe Berguy připomíná rok 1914, kdy mexická vláda zapomněla na ostrově Clipperton vojenskou posádku. Jorge Volpi a Ignacio Padilla z „generace Crack“, která do literatury vstoupila v devadesátých letech s manifestem, se svými díly programově distancují od národních témat. Naopak v severomexické poušti se odehrávají romány Daniela Sady a Davida Toscany. Prózy Guadalupe Nettelové vycházejí z nevšedních obsesí a decentně uvádějí čtenáře do rozpaků. Její kniha Okvětní lístky a jiné obtěžující povídky (2008) začíná citací Maria Bellatina, kultovního autora s nezaměnitelným rukopisem, který na sebe upozornil Salonem krásy (1999). O rodičích z Ukrajiny, přátelství otce s Riverou a Chagallem, židovské komunitě v Mexiku, tj. o rodinné autobiografii Genealogie (1981), hovořila Margo Glantzová.
Román převládal, ale prostor byl dán i poezii a indigenní tvorbě. Paříž nabídla reprezentativní vzorek současné mexické literatury, pro niž byl veletrh jedinečnou příležitostí představit se Evropě. Počet mexických děl ve francouzštině je úctyhodný. Jen u příležitosti veletrhu bylo francouzsky vydáno 24 děl.