„Nešťastné setkání kocoura Mikeše“ s cikány inspirovalo Jana Novotného k fejetonu Cikáni v knihovně (Listy č. 3/2010), do něhož zahrnul: Cikánovu píšťalku F. L. Čelakovského (známou z provedení Burianovým voice-bandem), Cikány K. H. Máchy, báseň Divoký zvuk z Knihy veršů Jana Nerudy, Cigánské melodie Adolfa Heyduka (táže se „čím zaujali cikáni pootavského slavíka, který byl v civilu profesorem kreslení na reálce“), kresby ze Špalíčku Mikoláše Alše, Zápisník zmizelého Ozefa Kaldy (zhudebněný Janáčkem), povídku Cikánský princ z knihy Chlapci a dívky Boženy Benešové, Ukolébavku ze sbírky Ruce Venušiny Jaroslava Seiferta a na konec exilovou prózu Jana Čepa Cikáni. Po celé té exkurzi dospěl Novotný k závěru, že „xenofobií ve vztahu k cikánům česká kultura v minulosti netrpěla“.
O konferenci, kterou k letošnímu 120. výročí narození Karla Čapka uspořádalo Divadlo na Vinohradech ve spolupráci s Ústavem dramatické a scénické tvorby DAMU 8. 4. t. r., informovaly Zprávy Společnosti bratří Čapků č. 97 (červen 2010). Na konferenci vystoupil, zřejmě naposled ve svém životě, nestor českých teatrologů František Černý (21. 2. 1926 – 12. 6. 2010). Jeho přednáška měla název Nové velké divadlo pražského regionu.
Poválečné pokusy E. F. Buriana a Alfréda Radoka reformovat operetu – Burianovu inscenaci Krále tuláků Rudolfa Frimla v Karlínském divadle (premiéra 3. 10. 1945, hráno 23×) a Radokovu inscenaci totálně přepracované Veselé vdovy Franze Lehára v Divadle 5. května (pod názvem Veselá vdova?, premiéra 20. 10. 1945, hráno asi dvacetkrát) – podrobně popsal, včetně kritického ohlasu v dobovém tisku, Pavel Bár v Disku č. 32 (červen 2010).
V poslední desítce medailonů Pavla Kosatíka v Respektu převažovali spisovatelé: Ludvík Vaculík (č. 18), Milan Kundera (č. 19), Ivan Sviták (č. 20), Egon Bondy (č. 22), Jan Zábrana (č. 23), Václav Havel (č. 24) a Ivan M. Jirous (č. 26–27/2010). Seriál nazvaný Česká inteligence začal v čísle 16/2009 medailonem historika Jaroslava Golla.
Doslov Jiřího Opelíka k výboru z básní Oldřicha Mikuláška Ztracený v poezii nadchl Milana Uhdeho – viz jeho glosu v rubrice Dědova mísa v Divadelních novinách č. 12/2010. („Tak se totiž o poezii už dávno nepíše, a nejen o poezii, nýbrž o literatuře vůbec.“)