Jorge Boehringer studoval vážnou hudbu v USA, přesto za svůj domov považuje Prahu, město s opravdu nevelkou experimentální scénou. Všechno by mělo být jinak.
Na pražském D. I. Y. labelu KLaNGundKRaCH nedávno vyšla nová deska You’ll Need a Katapult projektu Core of the Coalman, vytvořeného texaským rodákem Jorgem Boehringerem. Přestože se Boehringer narodil v zemi „neomezených možností“, za domov již pár let označuje Prahu. Tedy město v zemi, jejíž význam a vliv jsou naopak velmi omezené. Pro ty, kdo sledují místní hudební aktivity, koncerty a okrajová vydavatelství, není jistě neznámou postavou. Vyzbrojen violou, looperem a dalšími zvukovými efekty pomáhá, ačkoliv to zcela jistě není jeho hlavním zájmem, v ustavičném boji o vytvoření místní experimentální scény, kterou by nebylo možno přehlédnout se shovívavým úsměvem a lehkým sevřením žaludku z pocitu trapnosti. Buranství či naopak neopodstatněná povýšenost tvoří auru českého hudebního fantoma, jenž stále hmatá po zaplivané podlaze lokálního undergroundu a hledá klíč k definici sebe sama.
Projekty z okruhu KLaNGundKRaCH nemanifestují libidózní touhu „být v kursu“, naopak dlouhodobým promýšlením východisek tvorby se snaží vypěstovat zdejší autentický výběžek rizomatické sítě hudebního provozu. Daří se to především ústřednímu triu současné podoby labelu: seskupením RUiNU, Head in Body a No.Pavarotti. Head in Body kombinuje zmutovaný ideál taneční hudby jakožto energetického perpetua mobile s neurotickými záškuby současné existence v přetíženém systému na pokraji zhroucení. Využívání fragmentu u něj není jen benjaminovskou alegorií ruiny, ale zároveň vytváří pulsující rytmus, skrze nějž zakoušíme přesuny v rámci vrtkavého energetického pole zvuku: jeho aktuální kontinuitu a zároveň bytostnou nesamozřejmost. Dvoučlenný projekt No.Pavarotti zase autenticky vyvazuje psychedelii kytarového noise ze stereotypní masky pochmurnosti či ze zpátečnické představy, že hluk sám o sobě nesděluje víc než jen zánik klasické kultury a informační kolaps.
Nezapadnout do vážnohudebních scén
Core of the Coalman svým strachem ze zastavení životního pohybu přesně zapadá do originálního profilu katalogu KLaNGundKRaCH. Nová deska You’ll Need a Katapult v posluchači vzbuzuje nejistotu a pocit nezařaditelnosti, jež pramení z autorovy touhy po umělecké metamorfóze. Ačkoliv má Boehringer akademické hudební vzdělání a jeho učiteli byli velikáni jako Fred Frith či Alvin Curran, nepodařilo se mu zapadnout do vážnohudebních šablon. Již za studií v Kalifornii začínal spolupracovat s hudebníky z americké noisové scény a na jeho práci se toto spojení markantně podepisuje. Z noise si přináší radikalitu a intenzitu, z vážné hudby pak intelektuální promýšlení sémantických aspektů kompozice. Výsledek stojí na hraně mezi zvukem jakožto zvukem a zvukem jakožto textem. Dráždivé napětí u Boehringera nikdy nevymizí, poněvadž neustále prchá před denotací v diferenčním pohybu. Pokud pracuje s ustrnutím, tak vždy s ohledem na jeho významotvornou stopu.
Na albu Anxiety z roku 2006 halí svou identitu do odvrácené tváře noise, ve kterém nehledá pubickou revoltu ani destruktivní sílu hluku. Spíše staví na noisové a-kompozici a neustále boří žánrová očekávání gradace, intenzity či masochistické bolesti. Živá vystoupení posledního roku se naopak opírala o modifikovanou hru na violu a práci s vyplněním prostoru skladby, ve které se procesuální charakter hudební performance deformuje umělou manipulací a zvuk se díky looperu vydává po několika různých časových liniích.
Extrémní síla libovůle
Boehringerova nová deska You’ll Need a Katapult k této proměnlivosti připojuje extrémní sílu libovůle. Je na ní k slyšení hudba vyvázaná ze všech stylizačních klišé. Nastává další tvůrčí zvrat směrem k „písničkářství“, minimalistickým, prolínajícím se hudebním plochám a především k černému humoru, mystifikaci a hravosti. Každá z devatenácti skladeb je v bookletu opatřena krátkým příběhem, v němž se pouhými významovými záblesky propojuje hudba a text. Skladby mohou být barvou, krátkou imaginativní povídkou, marginálním postřehem nebo absurdní anekdotou, přičemž očekávat od příběhu nějaká dovysvětlení je v tomto případě stejně marné jako stopování hudebních vlivů. Boehringer se nebojí spojit manický akustický folk Current 93 období desky Swastikas for Goddy zbavený mystického patosu se strohou meditativní smyčcovou kompozicí jako z dílny Arva Pärta a celou desku nakonec zastřešit odkazem k bigbítové legendě Katapult. Neklid se na desce většinou vyjevuje pod povrchem a na první poslech působí album překvapivě libozvučně. Jednotlivé motivy do sebe narážejí, nepříjemně se o sebe otírají a znenadání mizí jako vypětí erotické touhy. Aby člověk neustrnul ve své vlastní póze, potřebuje K(k)atapult!
Autor je hudební publicista.
Core of the Coalman: You’ll Need a Katapult. KLaNGundKRaCH 2010.