O frekvenci návštěv T. G. Masaryka v bytě Karla Čapka v letech 1926–30 na schůzkách pátečníků psal Jaromír Slomek v 47. čísle Zpravodaje Společnosti bratří Čapků (2009), periodika, jež vychází od svého 24. čísla (1985) jako ročenka.
Seriál Pavla Kosatíka Česká inteligence pokračuje v novém ročníku Respektu (v číslech 1 a 2/2010) portréty Zdeňka Kalisty (1900–1982) a Bedřicha Fučíka (1900–1984).
Úryvkem z Žalozpěvu za 77 297 obětí připomněly Listy v čísle 6/2009, že 13. 12. 2009 uplynulo padesát let od smrti Jiřího Weila, spisovatele, který si „zamiloval fakta a povýšil je na literaturu“.
V roce 2008 ukončená edice Korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha (první dva díly se umístily na 1. místě v anketě Kniha roku 2007) pronikla – hlasy Tomáše Mazala a překladatelky Jarky Vrbové – i do ankety Kniha roku 2009 (Lidové noviny 19. 12. 2009).
O čínských vydáních děl Bohumila Hrabala (od roku 2003 sedm knižních titulů + překlad Mazalovy monografie) informoval v ročence České listy (2009) jeden z Hrabalových překladatelů Wan Shirong. Článek doplnil názory z čilé diskuse o Hrabalovi na čínském internetu.
Z téhož zdroje jsme se dozvěděli o rumunském překladu knihy Václava Havla z roku 2006 Prosím stručně (Curtea Veche, Bukurešť 2009).
V souboru dopisů, jež si v letech 1960–62 vyměnili spolužáci z jedenáctiletky na Strossmayerově náměstí v Praze Prokop Voskovec ml. a Vladimír Borecký (Analogon č. 58–59/2009), je jeden, v němž Voskovec vyjmenovává, kdo všechno byl přítomen studentskému představení Krále Ubu v holešovickém divadélku Radar 10. 1. 1961. („Ze zajímavých lidí zde byli Werich, Radok, Trnka… Effenberger, Istler, Tikal, Medek.“) Dodejme, že o inscenaci, kterou Voskovec režíroval a vytvořil v ní titulní roli a jež byla po premiéře Národním výborem Praha 7 zakázána, se zachoval jeden referát. Do Divadelních novin (č. 14 z 13. 2. 1961) jej napsal Václav Havel.
S Ivou Peřinovou (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009), „nejlepší českou autorkou her pro loutkové divadlo a jednou z největších osobností naší současné české dramatické literatury vůbec“, se v Světu a divadle č. 6/2009 rozloučil vzpomínkou a otištěním hry Labutí jezírko Karel Král.