Studii Dandysmus fin de siècle v „máchovských“ Kontextech č. 5/2010 opřela autorka, bulharská komparatistka Dimana Ivanova, o znalost české dekadence, zejména díla Arthura Breiského.
Čtenáře studií Martina C. Putny o literárním díle Václava Kršky (Listy filologické č. 1–2/1999; Neon č. 5/2000) nepochybně zaujme článek Leoše Skupy Všechno je krásné (mezi námi kluky), nazírající z „queer aspektů“ Krškovo mimořádné filmové dílo (Cinepur č. 71, září–říjen 2010).
Toyen, jež zemřela téhož roku jako Oskar Kokoschka, Jean-Paul Sartre, Jan Werich a Vladimír Holan, tedy v roce 1980, vzpomněla v Literárních novinách č. 44/2010 Kamila Boháčková.
Ve studii Co není v knihách, není vůbec s podtitulem Pohraničí v české literatuře bezprostředně po válce (Dějiny a současnost č. 11/2010) čerpala autorka Christiane Brennerová, pracovnice mnichovského Collegia Carolina, především z novinových článků Jana Orta, románů Václava Řezáče Nástup (1951) a Anny Sedlmayerové Dům na zeleném svahu (1947), povídky Karla Fabiána Jak se rodil Liberec (1946), sbírky agitačních básní Antonína Mazance Kahanec na palci (1957) a divadelní hry Ilji Barta Uhlí doluje člověka (1949), známé též pod názvem Lidé z Viktorky. Studii provázejí ilustrace z reportážní knihy Čas člověku nestačí (1949), kterou napsal Vojtěch Cach, jinak též ve své době plodný dramatik.
Německé vydání knihy Pavla Kohouta To byl můj život? pod názvem Mein tolles Leben mit Hitler, Stalin und Havel oznámily 6. 10. 2010 Hospodářské noviny.
Do knihy Téma Macháček (Nakladatelství XYZ 2010) zařadila autorka a editorka Kateřina Macháčková i dvě básně, jež publikoval její otec, herec a režisér Miroslav Macháček, v časopise ochotnického studia Čin v roce 1943.
Ponaučení, že „svět není bezhraničnou manéží, v níž si kdejaký spratek může řádit, jak si zamane“, si z K. J. Erbena odnesl a do poznámky k rozhlasovému pásmu z Erbenových textů vtělil (Týdeník Rozhlas č. 46/2010) Karel Kraus, nedávno oceněný za své celoživotní divadelní dílo ministrem kultury.