Divadelní zázrak – na tom se shodnou recenzenti jevištního ztvárnění Korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha v brněnském Národním divadleRedutě (dramatizace Dora Viceníková, režie Jan Mikulášek). Za všechny uvádím Vladimíra Justa v Kritickém klubu Jana Rejžka (Český rozhlas 6, 25. 11. 2010). – Třicet let od Werichova skonu připomněl Reflex v čísle 43/2010 snímkem, jenž zachytil Wericha v karnevalové skupině studentů DAMU na pražské Kampě v červnu 1980.
Surrealista Zbyněk Havlíček (1922–1969) je hlavním tématem revue Souvislosti č. 3/2010. Do tematického bloku přispěl kromě Stanislava Dvorského, Petra Krále a mnoha dalších i Ivan Vyskočil rozhovorem „o Spořilově, spořilovských surrealistech a surrealistech vůbec“. Výtvarný doprovod této kapitoly Libor Fára.
Na Nevědeckou antropologii Ivana Svitáka, kterou chtěl ve zpracování Václava Havla pod názvem Dveře na půdu uvést v roce 1964 v Divadle Na zábradlí Jan Grossman, zavzpomínal v příloze Výčepních listů Litera (č. 18, 25. 12. 2009) Andrej Ondřej Krob. Otiskl i úryvek z 1. obrazu nečekaně nalezeného textu.
Korespondenci Josefa Škvoreckého a Jana Zábrany Jak je ve větě člověk (Books and Cards 2010) recenzoval Jiří Peňás v Lidových novinách 24. 11. 2010 s jemným smyslem pro odstínění empatií obou velikánů: Zábrana – ruští autoři, Škvorecký – jazz, filmové herečky. – Na téže straně LN Jáchym Topol vyzdvihl přelomový význam Škvoreckého překladu novely Warrena Millera Prezydent Krokadýlů, jenž nyní vyšel v Argu už se jménem pravého překladatele. (LN ovšem „upravily“ prezydenta zpět na „prezidenta“ – že by počítač? – čímž otupily smysl recenze.)
Příspěvek Violy Fischerové do ankety o autorských čteních v brněnském Rozrazilu č. 34 (květen–červen 2010) bude jedním z posledních publikovaných textů nedávno zemřelé básnířky.
Z Divadelních novin č. 19/2010 jsme se dozvěděli, že zemřeli teatrolog, překladatel a básník Evžen Turnovský (14. 8. 1929 – 1. 10. 2010) a dlouholetý dramaturg kolínského divadla Jan Cziviš (4. 3. 1932 – 22. 10. 2010). Ten s Alenou a Jaroslavem Vostrými zdramatizoval Voltairova Candida, jenž se hrál počátkem 70. let v Činoherním klubu a byl přeložen do několika jazyků. Psal též básně.
Dva nekrology přinesla v čísle 4/2010 Česká literatura: divadelního historika Františka Černého (od Pavla Janouška) a literárního historika Zdeňka Pešata (od Jiřího Trávníčka).