ISSN 1803-6635

hledat

přihlášení

anketa

Památkově chráněné domy, které jejich majitel nechává záměrně chátrat, by měly být:

celkem hlasů: 80

Berlínské bienále Na letošním Berlínském bienále zaujme už to, jak na něj jednohlasně útočí německá média. Jedním z magnetů přehlídky měl být mimochodem i projekt českého výtvarníka Martina Zeta. Ten pro něj plánoval shromáždit a zničit tisíce kusů knihy Německo páchá sebevraždu... další tipy
Nový snímek Paula Thomase Andersona s názvem The Master bude mít premiéru 12. října... více Čert vem Ratha, hokej i záhadného tvora, natočeného v blízkosti podmořského ropného vrtu nedaloko Britských ostrovů (on už se o něj král rybářů Jakub Vágner postará)... více Modeselektor + Thom Yorke: This... více Nejmladší generace amerického rapu si svojí cestu razí skrze mixtapy... více Poslechněte si pilotní singl The Full Retard nové desky Cancer for Cure veterána brooklynské rapové scény EL-Pho... více
úvod > archiv > 2010 >  č. 5 > odjinud

Dosud nezveřejněnou korespondenci Václava Černého z let 1966–69, týkající se spolupráce vědce s brněnským časopisem Host do domu, otiskl z pozůstalosti Olega Suse výtvarný časopis Prostor Zlín č. 4/2009.

Pestrý život převážně německy píšícího Gustava Janoucha – před válkou se živil jako barový pianista, v roce 1945 velel revoluční gardě v Sudetech, později napomáhal k útěku lidem přes hranice, spolupracoval s čs. tajnou policií – nastínil Jiří Daníček v Roš chodeš č. 2/2010 v článku k prvnímu českému vydání Janouchových Hovorů s Kafkou (Torst 2009). Dodejme, že Gustav Janouch (1903 Maribor – 1968 Praha), jenž kromě této své nejznámější knihy publikoval ještě několik povídkových knih, životopis Jaroslava Haška a český překlad Deníku Anny Frankové, nemá heslo v žádném z česky vydaných literárních slovníků.

Málo známou skutečnost, že J. D. Salinger navštívil „počátkem 90. let“ se skupinou turistů Prahu a Kutnou Horu, připomněl Jan Rejžek v nekrologu spisovatele v Lidových novinách 30. 1. 2010. – V nekrologu od Jiřího Peňáse v témže listu den předtím si opravme, že román Kdo chytá v žitě vyšel poprvé česky ne v roce 1955 (to by bylo přece jen předčasné!), ale v roce 1960: nejdřív ve dvou číslech Světové literatury a pak ještě téhož roku v SNKLHU. V doslovu Igor Hájek srovnával Holdena Caulfielda s Jeníkem Ratkinem ze Stříbrného větru.

Literárním novinám (č. 6/2010) zodpověděl Václav Havel několik otázek týkajících se jeho prvního obeznámení s absurdním divadlem, autobiografičnosti a stavební preciznosti jeho her a jejich scénického života. – V témže čísle Milan Knížák vzpomínal na Jindřicha Chalupeckého (od jeho narození uplynulo 12. 2. t. r. sto let) a lidi z jeho okolí (Jiřinu Haukovou, Jiřího Koláře).

Upravenou verzi rozhlasového rozhovoru s teatrologem Františkem Černým (vysílala Vltava 15. 11. 2009) si můžeme přečíst v právě vydaných Souvislostech č. 4/2009. – Zatím poslední (čtvrtou?) knihu v řadě Černého memoárů Normalizace na pražské filozofické fakultě (Univerzita Karlova 2009) recenzoval v témže čísle Souvislostí Martin Nodl, v Divadelních novinách č. 3/2010 (o poznání kritičtěji) Jan Kolář. Jeho recenze má titulek Kdo z vás jste bez viny, hoďte po nich kamenem.