Číslo 6 je hlavně literární. Jsou zde texty polemické, pojednávající o oblasti na pomezí žánrů a disciplín. Upozorňují na svízele textových interpretací vizuálních děl, ale zároveň vybízejí k novému čtení. Příkladem literárního experimentu je román se dvěma začátky a bez konce od srbského spisovatele Milorada Paviće. Další texty informují o literatuře v rádiu či o tom, jak vypadá symbol (v tomto případě je jím Masaryk), když je „vyprázdněný“. „Trhliny“ v kritickém jazyce odhaluje polemika s feministickou kritikou filmu Markéta Lazarová, ale i zamyšlení nad různými interpretacemi Hanekeho Bílé stuhy. Básník Conor O’Callaghan mluví mimo jiné o tvorbě vznikající na cestách. Na začátku března měl v Brně ve Flédě koncert americký zvukový experimentátor, hardwarový hacker a autor knihy o „ručně vyráběné“ elektronické hudbě Nicholas Collins. V jedné ze skladeb The Talking Cure (Léčba mluvením) se při jeho „improvizovaném mluvení“ rozeznívala klavírní hudba, generovaná počítačem, sledujícím modulaci hlasu. Vyprávěl také o důležitosti rytmu v jazyce: matky učící děti mluvit používají v různých zemích stejný rytmus; rytmus je důležitý pozdě večer, kdy určitá intonace postačí třeba k objednání piva. Rytmus funguje jako lepidlo, tmel. Rytmus je dobrý pro texty unikající knihovnám.