Dámy a pánové,

duben jakožto „nejkrutější měsíc“ je za námi. Téma Puberta je však jako stvořené pro květen – měsíc lásky, konfliktů radikálů na Prvního máje i maturit. Toto vývojové období je charakteristické citovou rozjitřeností, nejistotou ve vztahu k vlastní identitě, nesouhlasem s názory a postavením autority, neschopností převzít odpovědnost za své jednání a vytvářením subkulturních uskupení. Nicméně je zřejmé, že tyto rysy nelze vztahovat jen k období dospívání. Jak tvrdí v eseji Marta Svobodová, společnost se bojí stárnutí a odmítá dospět, přesvědčena o tom, že „dětmi můžeme být všichni, dokud zůstaneme ,mladí duchem‘“ (s. 18). Dětinštění lze pozorovat na rovině komunikace, ale i v podpoře mainstreamové kultury. Pohyb od revolty subkultur směrem k unifikaci názorů i stylů komentuje v rozhovoru i sociální pracovnice Petra Klingerová (24), zatímco Tomáš Stejskal si v textu o proměnách filmů o dospívajících všímá věčně nedospělých výstředníků – geeků – jimž tato role poskytuje značnou svobodu (10). Obtížný proces získávání vlastní bytnosti a nezávislosti na rodině líčí v recenzi sbírky Marie Šťastné Simona Martínková­-Racková (7). V rubrice Média se Andrea Průchová naopak zamýšlí nad ryze vykonstruovanými profily na sociálních sítích (33).

Žádné vymazlené čtení!