Celý den se po Smíchovském nádraží producírují dva bimbasové – záhy pochopíte, co je tím míněno. Podobně jako můžete před výběhem opic mít svůj šťastný den, když opice masturbují a předvádějí se, tak se také naskytne příležitost sledovat etologii dvou zaměstnanců ochranky z příhodné pozorovatelny, od stolu v nádražní restauraci Oáza, jejíž okna vedou do haly nádraží. Gravitace mezi pytlovitými těly, olepanými hlavami a kyvadlovitými pohyby obou zřízenců je neomylná, po dávno vyšlapaných stezkách následují jeden druhého jako ve snu. Ale objeví­-li se v jejich teritoriu přiopilý občan, a takových je v pozorovatelně vždy celá řada, ihned zasáhnou. Natáhnou si černé rukavice a prostě ho vyhodí! Zato k policajtům se blíží s dětinskou radostí, stačí pár posunků a ze dvou skupinek je jeden hlouček. – A teď vám povím, co ti dva dělají vzadu, za stánkem bývalé trafiky. Ukazují si tam svoje bimbasy! Je to pravda. Ať se jejich těla naklánějí, jak chtějí, už bez sebe nemohou být. Koho to zajímá, ať přijde do Oázy. Může si je natočit na mobil, může je sledovat celý den: uvidí to samé.