Dámy a pánové,

téma 25. čísla – festivalizace – je pojato exploračně: určité postřehy především z divadelní a filmové sféry nás přinutily položit si několik otázek týkajících se smyslu festivalového provozu. Z tematických textů vycházejí nejednoznačné, často protichůdné závěry. Festival může být svátkem umění i triumfem byznysu, koncentrací tvůrčí energie i monstrózní žábou na grantovém prameni, ukazatelem skutečného stavu příslušných oblastí i líhní iluzí. Jeden z mezititulků textu Jany Bohutínské, která téma připravila, ne nadarmo zní: Co vykvétá z bahýnka (s. 12). Nejistota není nikdy na škodu a otázky nás přibližují ke smyslu dění, jež se vzdaluje. Zatímco jsme věnovali pozornost festivalovému bujení, neobvykle se nám v čísle rozbujely rozhovory a především dva z nich stojí za zvýšenou pozornost: Lukáš Jiřička zpovídá Andrease Ammera, tvůrce hybridních rozhlasových děl, který si vybírá ke zpracování klasické literární a filosofické látky i kontroverzní politická témata (s. 24), a Lenka Kukurová představuje radikální ruskou aktivistickou jednotku Voina, která svými performancemi pocuchala nervy nejednomu papalášovi, za což jsou její členové odměňováni fyzickými útoky, soudními procesy a vězením (s. 15). Umění zkrátka není domeček se zahrádkou, ale riskantní činnost, a zvlášť v našem kontextu je dobré si to opakovaně připomínat.