konceptuální literatura

Sonet z posledních vět textů z A2 č. 21

„V době digitálního písma a prostoru je smyslem textu nikoliv být čten, nýbrž být sdílen a manipulován.“

Básník, to je aktuálně všední a huhňavý člověk, nehrdinský typ, jehož texty vznikají rychlým gestem: mávnutím rukou.

Je proto třeba bojovat „za prostředky a mírnější rozklad“.

Zřejmě budeme ještě mnoho podzimů obdivovat především design designérů.

Znamená to, že setkání se zlem musíme snést.

Zájem o svět, jenž se neškrtí v angažovaném obojku, halasně se nevnucuje, ale potichu se nabízí.

Intelekt a intuice se nemohou nikdy vzájemně vyrušit, jejich ideálním vztahem je rivalita.

Odyseou našeho času tedy zůstává putování minulostí.

Hned totiž cítíme, kde nás tlačí bota.

Slovo literatura by pak pochopitelně znamenalo soubor jiných praktik, forem a pravidel, než představuje dnes.

Chtělo by se říci, že ani v tomto ohledu se zkrátka té naší moderny stále ještě neumíme zbavit.

Na Dušičky bychom jinak museli zapálit svíčku i za národní hrdost.

Shrnuto: milá výprava do nedávné historie.

Konec není ani tak hořký či smutný, jako spíš dramaticky brilantní.

Ale to už je trochu jiná diskuse.