Instalace Dominika Langa ve vídeňské galerii Secession představuje hypotetické útroby avantgardní sochy Úzkost Otto Gutfreunda. Tvůrčí intence je však vyjádřena příliš jednoznačně a prostor pro představivost a interpretaci zůstává omezen.
Dominik Lang (nar. 1980) je umělec pohybující se na poměrně bezpečném poli témat se širokým teoretickým zázemím. Provoz umění, jeho instituce, způsob konstruování jeho dějin či vliv společenského kontextu na podobu tvorby jsou otázky v teorii detailně rozebírané a potenciálně zajímavé pro umělecké zpracování. Umělci, kteří se jimi zabývají, mají proto k dispozici mnoho inspiračních a informačních zdrojů a může se stát, že výsledky jejich práce budou nepříliš plodně ilustrovat závěry, k nimž došli jiní, nebo opakovat formální postupy, které byly pro výtvarné zpracování těchto námětů použity dříve. Obligátní „zkoumání vztahu mezi dílem, prostorem a divákem“ můžeme pak jako interpretační formuli aplikovat skoro na všechno.
Dominik Lang se k těmto problémům ve svých, většinou místně specifických instalacích a objektech často vztahuje, a přitom svá díla dokáže v kontextu jejich teoretického diskursu přesvědčivě obhájit. Výstava Expanded Anxiety (Rozšířená úzkost) ve vídeňské Secesi je toho důkazem: je po všech stránkách dotažená, promyšlená. Otázkou zůstává, zda se mu daří díla naplnit svébytnou uměleckou výpovědí ke zmíněným tématům, nebo zda jsou jen schránkou, která neskrývá nic než brožurku s textem k výstavě.
Chrámový interiér
Moje divácká zkušenost s výstavou Dominika Langa byla založená na nepoučenosti a z ní vyplývajícím nulovém očekávání. Přehled o umělcově tvorbě jsem před návštěvou Secese sice měla, dopředu jsem však neznala ani název výstavy, ani její obsah. Mé čtení pak bylo velmi spontánní a v zásadě intuitivní, v určitých ohledech postavené na dílčí dezinterpretaci.
Při vstupu do první místnosti jsem vědomě přehlédla zjevné odkazy k českému kubismu a zcela jsem se nechala unést neobyčejně esteticky působivou prostorovou konstelací zahrnující zakřivení obvodových stěn do tupých úhlů, zasklenými výklenky ve zdech s objekty ze sádry a dřeva, kubizujícím stolem uprostřed místnosti a množstvím překvapivých stínů a zvláštních ploch, které se v tomto geometrickém, ale ne přísně logicky konstruovaném prostoru objevily. Celá místnost na mě zapůsobila především senzuálně. Adjustace křehkých objektů v prostoru mi v první chvíli připomněla jeskyni se zvláštně formovanými stěnami a vzácnými krápníky ve výklencích nasvícených pro návštěvníky či podivný chrámový interiér s kaplemi a monumentálním oltářem.
Didaktická instalace
Po tomto bohatém estetickém zážitku jsem vstoupila do druhé místnosti, již reálně a zcela očividně vyplňovala jeskyně. Po nejasných náznacích v první části výstavy přišlo zklamání a rozčarovaní z této doslovnosti. Díky názvu výstavy a informacím z doprovodného textu jsem vzápětí pochopila, že se nacházím v útrobách Gutfreundovy sochy Úzkost. Nicméně v textu předepsaná emoce se nedostavila a odvážím se tvrdit, že to nebylo dáno jen mou specifickou recepcí celé výstavy. V první místnosti bylo mé čtení stále ještě v mezích autorské intence, přestože v něm hrála roli jistá záměrná ignorance a intelektuální úvaha o historickém kontextu a samotné galerijní prezentaci byla odsunuta na okraj pozornosti. Langův dialog s českým kubismem působí silným estetickým dojmem a hra povědomých forem v prostoru galerie současného umění je v jeho podání neotřelá, svěží a současně významově otevřená. Co se však týče druhé části, tedy samotné Expanded Anxiety, funguje celá instalace hlavně v teoretické rovině, na níž je formulován její význam i zamýšlené fyzické či asociativní působení. Skutečná zkušenost s dílem bohužel nemusí odpovídat té, kterou umělec předpokládá. Zážitek odkrývání nitra a tísnivý pocit připomínající napjatou situaci před první světovou válkou se totiž nedá vykalkulovat a divákovi vnuknout, ačkoli jako obhajoba uměleckého díla působí autorovy výroky nezpochybnitelně. Jeskyně úzkosti je možná přece jen příliš doslovná a ve všech ohledech vykonstruovaná, takže ve výsledku nejenže neumožňuje modelový prožitek, ale neposkytuje ani prostor pro volnou interpretaci a s ní spojené asociace.
Abychom se však vrátili na začátek: Dominiku Langovi všeobecné ovzduší teorie pomáhá obhájit a verbalizovat vlastní tvorbu. Jeho práce je nicméně sugestivní a osobitá a způsobem vlastním výtvarnému umění rozšiřuje škálu úhlů pohledu na výše zmíněná témata. Někdy je však autor v intelektuálním i materiálním procesu tvorby až příliš precizní, čímž ze svých děl vysává energii nutnou k oslovení diváka. Jinak řečeno: lepší nezamýšlený zážitek než žádný.
Autorka je studentka dějin umění na FF MU.
Dominik Lang: Expanded Anxiety. Secession, Vídeň, 27. 2. – 21. 4. 2013.