Zatímco se u nás tento měsíc rozjížděla kampaň k říjnovým volbám do třetiny Senátu a všech krajských zastupitelstev kromě Prahy, americká televizní akademie podruhé vyhlásila za nejlepší dramatický seriál Hru o trůny, tentokrát za epizodu Bitva bastardů. Akademici asi bezděčně mysleli spíše na nadcházející listopadové utkání Clintonová versus Trump než na Česko, které většina z nich ani nedokáže najít na mapě. Ale když člověk vidí sociálního demokrata Zdeňka Škromacha stavícího se za lid s boxerskými rukavicemi přes rameno a s heslem „Tito lidé potřebují obhájit“, žánr fantasy je nesporně ve hře. Klarinetista, saxofonista, skladatel a dirigent Felix Slováček kandidující za Stranu soukromníků je zase na své cestě do horní sněmovny provázen heslem „Senát musí ladit“. Co jiného?
Víc asi dnes politika nepotřebuje. Což jistě potvrdily další, v pořadí již šesté „předčasné volby“ na stovkách gymnázií, středních škol a učilišť, které pořádá společnost Člověk v tísni a jejichž výsledky jsou i letos šokující jako dosud vždy. Kdo se jim opět diví, měl by si přečíst aktuální průzkum mezi francouzskou mládeží. Ten zjistil, že mladí lidé jsou zcela pohlceni audiovizuálními vjemy, a tudíž schopni na jeden zátah přečíst a pochopit pouhých sto čtyřicet znaků. Psát podrobné stranické programy je tak zbytečná práce. Nečte je už léta letoucí nikdo. Včetně lidí starších, kteří leccos pamatují a na svých facebookových účtech v rubrice „dosažené vzdělání“ pravidelně zatrhnou „vysoká škola života“.
Vzhledem k takto nastavené úrovni rozhledu může mít problém jedna z nejzajímavějších senátních kandidatur, totiž pokus o vstup profesora Václava Bělohradského do institucionalizované politiky s podporou sociálních demokratů a zelených v Praze 6 a v Řepích. Ústřední heslo filosofa se sociálním a ekologickým cítěním a zároveň s nesporným emancipačněedukačním nábojem – „Vraťme politice smysl“ – zřejmě jedna z jeho stranických opor nemá příliš zažité a plně je nepochopila. Ostatně v pražském Lidovém domě je na portrétu populárního pana profesora heslo pozměněno na „Vraťme smysl politice“. To není jen bezděčná korekce slovosledu, ale i posun ve významu, a sice od smysluplnosti k otázce moci, která se definuje a zdůvodňuje sama sebou.
Tento posun můžeme testovat na ose říjnového volebního zápasu, na níž se skoro všichni shodnou. Hlavní bitevní linie ve střetu o kraje a Senát leží mezi dvěma vládními stranami, sociální demokracií (ČSSD) a Akcí nespokojených občanů (ANO) miliardáře Andreje Babiše, který má výhodu outsidera útočícího na křesla zahřátá zevšednělými partajemi. ČSSD nezaváhala a zahájila tento boj po boku jedné vládní a několika významných opozičních stran, s nimiž 14. září hladce prosadila „lex Antibabiš“, tedy zákon o střetu zájmů. „Oligarchové si budou muset vybrat: buď členství ve vládě, nebo dotace, veřejné zakázky a vlastnictví médií,“ zahřímal k tomu předseda vlády a ČSSD Bohuslav Sobotka. A tak můžeme klidně trousit poťouchlosti. Kupříkladu, že premiér Sobotka si sám vybral Babiše za vicepremiéra a ANO za partnera při tvorbě vládní politiky, čímž umožnil naplnit program ČSSD v plném rozsahu. Lze říct, že sociální demokraté si budou muset vybrat buď oligarchy vládnoucí zemi, které žádný zákon o střetu zájmů neodřízne od moci a vlivu, anebo lidi pracující za mzdu a hubený plat, kteří na snídani byznysmenů s premiérem 27. září v restauraci Bellevue chyběli. Jednou si snad bude nutné vybrat i mezi opravdovými socialisty, jsouli tu ještě jací, a „pučisty“ v čele s Michalem Haškem, do jehož jihomoravské kandidátky pro říjnové volby nacpal Bohuslav Sobotka – jistěže s páně hejtmanovým požehnáním – sobě oddané družiníky. Není pochyb, že je Haškova upachtěná popularita vynese nahoru. Bude možná nakonec nutné si vybrat mezi nezkorumpovanou policií, potažmo justicí, a policejními „reformami“, které jdou na ruku mafiím. Ale to by zde asi musely zavládnout úplně jiné poměry.
V poměrech stávajících se vposled nic nejí tak horké a z každých těžkých mračen hned nerachotí kroupy jako pěst. Politika je umění možného za každého režimu. A vždycky divadýlkem. Andrej Babiš by bez vlády sotva udržel svoji „stranu jako firmu“ při životě. A Bohuslav Sobotka by sotva ubránil pro lid vlídnější veřejné služby bez ANO, které se o tuto sféru „státu jako firmy“ skoro vůbec nezajímá. V interview pro deník E15 z 19. září premiér shrnul situaci výtečně: „Je potřeba rozlišovat, řekněme, ostřejší rétoriku před volbami od faktické schopnosti prosazovat vládní program. Během tří let se nám podařilo dohodnout na všech klíčových zákonech, které vláda předkládala do parlamentu. Vláda je mimořádně stabilní.“
Jestli oni ti bastardi nejsou jimi hlavně proto, že ten lítý boj alespoň zčásti docela šikovně předstírají.
Autor je politický komentátor.