V Ádvojce občas trochu žonglujeme s číslovkami, aby nám správně vyšla rovnice, která určí načasování tématu. Čachry s kulatými výročími narození a úmrtí provázely i vznik čísla, v němž se sešli Arthur Koestler a George Orwell, levicoví spisovatelé a přátelé, kteří prosluli jako velcí kritici totalitarismu. A protože se některé jejich knihy během studené války staly oblíbenou zbraní pravice, snažíme se připomenout, že oba odpůrci stalinismu zastávali socialistické přesvědčení. „Za zjednodušujícím obrázkem obou spisovatelských ikon studené války se skrývá mnohem složitější a mnohem inspirativnější příběh vyrovnávání s ‚bohem, který selhal‘, s vlastními selháními a s věrností ideálům,“ píše Ondřej Slačálek v eseji věnovaném právě jejich pojetí socialismu. Matěj Metelec připomíná, že Orwell jako celoživotní levičák svou politickou příslušnost spíše než z marxistické teorie vyvozoval z instinktivního pojetí „všeobecné slušnosti“ a z nostalgie po prostém životě. O novém překladu Koestlerovy Noci o polednách, pořízeném z německého originálu, jenž byl považován za ztracený, jsme mluvili s Radovanem Charvátem a pět možností, jak číst Orwella proti ustáleným výkladům, navrhuje Josef Řídký. „Většinu svých románů jsem zkazil z pocitu odpovědnosti k nějaké ‚věci‘; věděl jsem, že by umělec neměl nabádat a kázat, a přesto jsem dál nabádal a kázal,“ sebekriticky poznamenal Koestler ve svých pamětech. Snad vás přesvědčíme, že „kázání“ obou přátel má co říct i současným čtenářům a čtenářkám.