Antologie připravená muzikologem Jaroslavem Bláhou a filosofem Josefem Fulkou předkládá českému publiku texty klíčových autorů nové hudby, tematizující mimo jiné využití náhody v hudební kompozici nebo specifika práce s elektronicky generovaným zvukem, ale především přístup skladatelů druhé avantgardy k experimentu a historii.
V Estetické teorii (1970, česky 1997) Theodora W. Adorna čteme, že se umění musí stát nejistým až do morku kostí. Umělecká díla jsou vržena do řečiště dějin, jež vše domněle stálé a pasivně existující pohlcují a nevybíravě proměňují v relikty minulosti. Umělec si tohoto dějinného aspektu své tvorby musí být vědom – jeho úkolem není konzervovat minulé, nýbrž hledět do budoucnosti a hledat nové výrazové formy. Na poli hudební vědy a estetiky je dobře známo, že se výraznou oporou tohoto pohledu stala skupina skladatelů, kteří po dobu více než tří desetiletí určovali charakter experimentální hudby druhé poloviny minulého století. Pierre Boulez, Karlheinz Stockhausen, Iannis Xenakis, György Ligeti, Pierre Schaeffer, John Cage, Steve Reich či Morton Feldman navíc prostřednictvím svých teoretických textů přímo vstupovali do diskusí a polemik, jež dynamický a nepředvídatelný vývoj hudební moderny spoluutvářely.
Tento myšlenkově-umělecký kvas mapuje nedávno vydaná antologie Myšlenky …
