Po červnových záplavách v pádské deltě je mořská voda sladkoslaná, nenadnáší a melou se v ní sladkovodní úhoři a říční medúzy, které se dají opékat a jíst. A na oplátku: v kanálech s rybářskými boudami dost hluboko ve vnitrozemí plave tolik soli, že jejich břehy jsou bílé, obrovské čeřeny působí, jako by je potáhla plíseň, a jejich táhla, lanka a kladky vyhlížejí jako krápníky. A říční rybáři napichují na háčky mořské koníky a chytají na ně pstruhy! Povodeň v deltě – kdy vystoupá hladina celé vodní sítě, všech řek a říček a jejich nesčetných ramen, hladina tisíců jezírek a bažin a začne se vylévat do moře, které ale při nejbližším přílivu hrne ty spousty zpátky na pevninu – je ohromující a tajemná.
Naše pláž je zanesená dřevem tak, že vypadá jako rozmetaná kůlna. Písek prosákl hluboko a nesaje – ani po týdnu od ústupu vody a po několika opravdu horkých dnech. Vlny, prostírající se po pláži, zanechávají za sebou křehké reliéfy, jeden za druhým, jeden přes druhý. …
