Německý pianista a skladatel Alexander von Schlippenbach je jednou z nejpřínosnějších osobností v historii současného evropského free jazzu. V šedesátých letech stál u zrodu tradice volně improvizované hudby a dodnes ve své tvorbě sleduje aktuální trendy jazzové avantgardy a jejích přesahů. O tom se budeme moci přesvědčit 26. března v pražském Divadle Komedie, kde v rámci festivalu STIMUL představí svůj dvougenerační projekt Lok 03, organicky spojující volnou instrumentální improvizaci s trendy gramofonové recyklace.
Vše začalo jednoho říjnového večera roku 1966. Tehdy na Berlínských jazzových dnech vystoupil orchestr složený ze šestnácti mladých hudebníků, kteří rozpoutali bouři v konzervativních kruzích a zároveň nastolili nové směřování evropského jazzu. Pod vedením šestadvacetiletého pianisty Alexandera von Schlippenbacha tehdy vzniklo uskupení Globe Unity Orchestra, sdružující čelné individuality evropské improvizované hudby (kromě jiných například Petera Brötzmanna, Petera Kowalda, Gerda Dudeka či Jakiho Liebezeita). Vedle sebe se zde střetly rozdílné osobnosti, které spojovalo především hledačství a snaha vymanit se z pout všednosti a konformity. Poválečná generace německých jazzových muzikantů tak přestala tíhnout k americké bebopové tradici a vytvořila vlastní neortodoxní vizi, která určuje hudební dění dodnes.
Schlippenbachova činnost se po jeho bouřlivém zápisu do hudební historie rozprostřela mezi mnoho různorodých projektů, pohybujících se napříč žánry: společně se saxofonistou Evanem Parkerem a perkusistou Paulem Lovensem založil v sedmdesátých letech Schlippenbach Trio, nahrál mnoho sólových desek a také dua s pianistkou Aki Takase nebo bubeníkem Svenem Åke Johanssonem. V jeho tvorbě se střetává množství nejrůznějších vlivů – kromě klasického a avantgardního jazzu především soudobá vážná hudba a v poslední době i elektronické experimenty. Schlippenbachovým velkým inspiračním vzorem pak zůstává pianista Thelonious Monk, který je mu blízký zejména svým principem boření existujících forem a stvořením autonomního jazzového jazyka. Vyrovnáním se s Monkovým odkazem je Schlippenbachovo album Monk’s Casino, obsahující všechny klasikovy kompozice v ojedinělém provedení.
Všechny tyto hudební vlivy se protínají v aktuálním projektu Lok 03, s nímž Schlippenbach vystoupí na pražském koncertě. Spolu se svou manželkou, japonskou pianistkou Aki Takase (kterou české publikum může znát například díky spolupráci s Janou Koubkovou nebo Rudolfem Daškem), a mladým hráčem na gramofony DJem Illvibe zde kongeniálně konfrontují disparátní hudební tradice, jejichž propojení ve výsledku působí skutečně výjimečně.
Projekt Lok 03 je koncipován jako zvukový železniční atlas. Jednotlivé skladby stejnojmenného alba, které vyšlo minulý rok u britského vydavatelství Leo Records, jsou nazvané podle pomyslných železničních zastávek, kterými posluchač projíždí z Berlína přes Istanbul a Oklahomu až po Peking. Tento koncept se projevuje i v rámci hudební složky: v hudbě tria slyšíme rozjíždění vlaku, pískot páry nebo skřípění brzd, ale zároveň zaslechneme občasné ozvuky emblematické hudby, spojené s danou „zastávkou“. Oba klavíry vytvářejí melodicko-rytmické struktury, v nichž se střídají improvizované momenty s úryvky (či citacemi) relativně čitelných melodických linek, záměrně odkazujících k určitému uzavřenému hudebnímu kontextu (např. blues, orientální hudba nebo vážná hudba). DJ Illvibe, který ve své hře nezapře ukotvení v abstraktním hip-hopu (od patnácti let hraje v hiphopových klubech a v současnosti působí v jazzově-hiphopové skupině Lichee Lasi), konfrontuje souhru klavírů s gramofonovou improvizací, spočívající v destrukci zvukové předlohy prostřednictvím scratchingu, rozsekávání zvukových segmentů a jejich recyklaci v nových kontextech. V jednolité melanži tohoto netradičního tria, stojícího stranou všech tradičních stylových omezení, lze bezpochyby spatřovat budoucnost avantgardního jazzu.
Autor je šéfredaktor časopisu Uni.