Minimálně od Lockových Listů o toleranci z konce sedmnáctého a začátku osmnáctého století se evropské liberální společnosti postupně propracovaly k závěru, že otázky víry musejí být odděleny od občanské praxe. Státní věci se řídí jinými, obecnějšími pravidly, než je partikulární a velice subjektivní víra. Islamistické útoky na New York a Washington touto jistotou zatřásly, a to dokonce tak silně, že i čeští politici, islamistickým nebezpečím tknutí nanejvýš skrze televizi, začali vážně uvažovat o tom, zda by se neměl na náboženské vyznání brát přece jen ohled i v občanských záležitostech. Ne každému přece musí být příjemné, že mu lístky do metra prodává muslim, který si rád čte Korán před spaním.
Byl to první náznak, že poněkud nafouknutá a umělá diskuse o věčných hodnotách, které se díky Georgi Bushovi a neokonzervativcům vracejí do politiky, proniká i do poklidných vod místní politické diskuse. Původně se zdálo, že tichá říčka českého veřejného diskursu tímto přítokem nebude ovlivněna, americký příklad byl ovšem tak silný a působivý, že čeští politici a odborníci z konzervativních think-tanků neodolali, jak ukazuje diskuse kolem antidiskriminačního zákona, vetovaného prezidentem.
Argumenty hlavy státu nechme stranou, i když věty z odůvodnění veta Václava Klause, tvrdící, že v Česku není nikdo diskriminován nebo že neexistuje žádná objektivní rovnost, protože lidé jsou přirozeně různí, by stály za psychologicko-filosofický rozbor. Zejména s ohledem na Klausovo pojetí „státu svobodných občanů“, v němž má každý nárok na to, aby nebyl omezován druhými. Mnohem silnější kalibr vytáhli lidé z Občanského institutu, kteří prezidentovi dali za pravdu s odkazem na hodnoty. A tak vznikl roztomile zvrhlý příklad „homosexuálního maséra“, který dokazuje, že antidiskriminační zákon ničí důležité hodnoty naší civilizace (mj. ho převzal i komentátor Hospodářských novin Tomáš Němeček). Žádný zákon přece nemůže donutit podnikatele, vysvětluje se v příkladu, aby zaměstnal maséra s jinou než heterosexuální orientací, protože některým klientům by to mohlo vadit a jejich nezájem by ničil dobré masérské podnikání.
Vypadá to, že do pracovně-právních vztahů by podle konzervativních myslitelů měla vstupovat i informace o sexuální orientaci. Našla se výjimka, která nabourává obecné pravidlo: jsme tolerantní, až na homosexuály. A co lesby a bisexuálové? I ti tam jistě patří. S výjimkami se najednou roztrhl pytel. Homosexuálního maséra doplní muslimský letecký dispečer, romský hlídač skladu, spoustu dalších kombinací, potenciálně ohrožujících „západní hodnoty“, si každý jistě doplní sám.
Povolená diskriminační výjimka rázem nabourá celý koncept oddělení široce pojatého, subjektivního pole víry od občanského principu, který u Locka naopak vychází z obecně přijímaných pravidel rozumu. Celé občanské pole rázem začíná měnit definici a jeho struktura a konfigurace se proměňuje podle vůdčích křesťansky založených hodnot. Ale právě o správnosti hodnot podle liberální tradice, z níž vychází i naše česká demokracie, nelze rozumem rozhodovat. Stát tu nemůže soudit, nechce-li zařazovat občany do kategorií a brát na ně rovný metr. Pokud by někdo smrtelně vážně přijal biblický mýtus o stvoření ženy z mužova žebra, mohl by ve svém světě „logicky“ dojít k tezi, že ženy jsou přirozeně podřízené mužům, a tudíž mají i právo brát za stejnou práci více peněz. Takovou hloupost by žádný konzervativec dnes asi netvrdil (i když – kdo ví?), ale proč vlastně ne, je-li principiálně stejného rodu jako argument „homomaséra“.
Antidiskriminační zákon není žádná současná vymyšlenost politicky korektních šílenců, kteří chtějí do české společnosti implantovat jakousi falešnou objektivní rovnost, o níž v zápalu boje s ideologiemi celého světa hovoří současná hlava českého státu. Právní úprava bránící diskriminaci na základě pohlaví, přesvědčení či barvy kůže pouze protahuje lockovskou liberální tradici, v níž státu patří jen to, co může obecně posoudit. V tomto případě tím potvrzuje pouze to, že občan je abstrahovaná právní fikce, poněvadž jedině tak lze zaručit rovný přístup k němu. Z konkrétních nerovností se k rovnému občanskému přístupu nikdy nedojde, vždy bude vznikat hierarchie občanů první, druhé, třetí, x-té kategorie.
Argument homosexuálního maséra rozvíjí nekonečný řetězec dalších výjimek, který užitečnou právní fikci občana úspěšně rozbíjí, ve prospěch nábožensky motivovaného modelu pyramidy, na jejímž vrcholu stojí Bůh, emanující pravdivé a nezpochybnitelné Hodnoty. Všechny druhy fašismu, politologicky viděno, vyrůstají právě z tohoto převrácení. Legrační na tom je, že mu lehce podléhají i státní autority, včetně vetujícího prezidenta Klause. Svět Hodnot je nemilosrdný. Tak jako homosexuál nemusí být přijat do masérského salonu, protože by to masírovaným mužům mohlo vadit, nemusí (nesmí, tvrdí militantnější „hodnotáři“) být hlavou státu ani ženatý člověk udržující mimomanželský sexuální styk. Hodnotným občanům by to mohlo vadit.
Autor je vedoucí kulturní rubriky Hospodářských novin.