Devátý ročník gay a lesbického filmového festivalu Mezipatra skončil. Na diskusi po filmu Za okrajem šablony se ukázalo, že spokojenost menšin s českou tolerantní společností je předčasná.
Český filmový festival s tematikou GLBT (gay, lesby, bisexuálové a transsexuálové) vznikl v roce 2000 v Brně pod názvem Duha nad Brnem. Od třetího ročníku se, s novým názvem, koná i v Praze a utěšeně roste. Společnost je od doby počátků, jak se domnívá stálý patron akce Václav Havel, tolerantnější, aktivistům a politikům se mezitím podařilo prosadit do legislativy registrované partnerství, na festival chodí podle průzkumů stejně heterosexuálů jako homosexuálů. Akce má především společenský a politický význam; to hlavní, formulace problémů a střety s jiným myšlením, se děje především na zdejších debatách a seminářích. A není to vždy jednoduché, neboť zlo černobílého vidění číhá všude. Jedna postava z filmu Chlapi, hrdinové a teplí náckové od hlavního hosta letošího festivalu, režiséra Rosy von Praunheima, říká: „Teplouši nejsou automaticky lepšími lidmi.“ Což můžeme doplnit: je-li člověk součástí menšiny, neznamená to hned, že je alternativní a tolerantní. A už vůbec ne aktivní.
Lesba na gauči, výměna manželek, smích z konzervy
Dokumentární film Katheriny Senderové Za okrajem šablony (2007) popisuje obraz LGBT komunity či jedinců na televizní obrazovce v USA v posledních dvaceti letech. Gayové v různých televizních formátech kopírují příběh asimilace postav černé pleti: nejprve jsou to okrajové zkarikované postavičky pro pobavení, pak dostávají vedlejší role, jež posunou děj a zmizí, a postupně se propracovávají do role hlavní – nejprve uhlazené či stereotypní (padouch; oběť), později realističtější. Senderová spolu s pěticí mediálních analytiků z amerických univerzit ukazuje obraz této menšiny v sitcomech, v pořadech typu reality show, v televizních filmech, dokumentárních a zábavních snímcích, v reklamě a v nabídce specializovaných kabelových televizí. Pořadů, které změnily či alespoň podráždily mínění většiny, je záviděníhodné množství. Sitcom Ellen (1994–98) s komičkou Ellen DeGeneresovou (první lesba jako hlavní postava), nahrazený později vztahově rozvrstvenějším Will & Grace (1998–2006), seriály o teenagerech, kteří prožívají comming out jako těžký boj; sitcomy ukazující nikoli jednotlivce, ale život celé jejich komunity. Některé seriály jsou hollywoodsky uhlazené – L world (2004), Queer as Folk (2000–05), jiné zobrazují nižší společenské vrstvy, třeba vězně: Oz (1997). Během posledních deseti let se do těchto komerčně přijatelných děl vkrádala témata čím dál různorodější a neznámější – AIDS, rasové rozdíly mezi partnery, sex (dlouho nahrazovaný záběrem polibku).
Umělý svět seriálů však stále pokulhává za reality show. Ty ukazují propíranou menšinu mnohem realističtěji, tedy rozmanitěji. V některých pořadech (např. Survivor, od roku 2000, česká verze Trosečník; nebo The Real World, 1992) jsou gayové běžnou součástí společenství – jako v životě –, což má podle odborníků vliv především na mladé publikum, které pak nemá potíže při setkání s jinakostí. Ještě reálnější svět ukázal díl Wife swap (od 2004, Výměna manželek), kde na sebe tvrdě narazily hodnoty křesťanské matky tmavé pleti a lesbického páru. Výchovný podtext měla hra Boy Meets Boy (2003), v níž heterosexuální muži museli v homosexuální většině předstírat, že jsou teplí.
Tohle ti fakt sekne
Nárůst pořadů s touto tematikou je tedy v amerických televizích zřejmý. Mediální analytici ve filmu Za okrajem šablony se shodují, že to má dva základní důvody. Prvním jsou peníze, druhým aktivismus. Trh se drolí a producenti televizí zjišťují, že teplou komunitu jednak tvoří nemálo bohatých a výstředních zákazníků, za druhé ji lze velice dobře využít v reklamě a v celém systému konzumu. V reklamách se objevují Martina Navrátilová, Ellen DeGeneresová či Elton John, vznikl mj. seriál Queer Eye for the Straight Guy (2003), kde skupina gayů zlepšuje oděv, vybavení domácnosti a životní styl heterosexuálního muže. Placené kabelové televize hledají stálé zákazníky, proto se zaměřují i na čtyřprocentní menšinu (existuje už i queer kanál Logo) a vytvářejí nové stereotypy. Od gayů coby perverzních roznašečů AIDS se dostáváme ke šťastným stejnopohlavním rodinám s plnou ledničkou a ve značkových džínách.
Aktivismus, skutečný boj za důstojný život GLBT lidí, demonstrace, soudní případy, polemiky v médiích atd., udržují menšinu v hlavních zprávách a kolotoč politika-média-konzum mění povědomí současné většinové společnosti. Je to bohužel nejúčinnější způsob, který má pomáhat nejen těm zdánlivě odlišným (odlišní jsme všichni), ale především těm, kdo nejsou na setkání s něčím jiným připraveni.
Česká realita
Po filmu byla v pražském kině Světozor debata o témže tématu v českých televizích. Kromě pořadu Q v České televizi a výjimečného dílu Jiná láska z cyklu televizních filmů Soukromé pasti je to stále bída. Potvrdilo se, že dokumentární či pseudodokumentární formáty (např. Třináctá komnata Jaroslava Čejky) ukazují mnohem pestřejší a emocionálně silnější obraz reality než filmy. Jsou taky levnější. Možná proto bylo publikum v sále v podstatě spokojeno s tím, že v našich televizích (veřejnoprávních i soukromých) se objevují hlavně stereotypy (zženštilý gay, mužatka), a to v naprosté většině jen v přejatých starších zahraničních seriálech či jejich mutacích (Ošklivka Katka). To v malé zemi příliš nezmění ani spotřebitelský průmysl, a – což je skutečně problém – ani aktivismus. Za různorodou skupinu GLBT občanů dosud vystupuje hrstka lidí, která z pochopitelných (politických) důvodů zvolila zjednodušený obraz nekonfliktní, mainstreamem přitahované menšiny. Jak ukazují i další debaty příznivců komunit nejen na Mezipatrech, je čas přejít k reálným obrazům. Tvůrci výše zmiňovaného amerického filmu vyjadřovali kromě radosti i obavu, že se všechno velice rychle může vrátit do dob temna. U nás to, přes množství drobných aktivit, platí mnohem víc – počet případů HIV roste, nový návrh úředníků ministerstva kultury na doživotní manželství zavání temnými rodinnými kobkami a uzavřenou společností, aktivismus polehává a např. připravovaný 9. díl nového pořadu České televize Partnerské vztahy, věnovaný „gayům a lesbičkám“, má anotaci jako ze socialistického pořadu pro mladé zdravotníky o jistých anomáliích.