Filmové festivaly nepochybně tvoří neopominutelnou oblast současné kinematografie. Jaký přesně je či má být jejich přínos? Je jejich pozice a pověst skutečně tak samozřejmá a neproblematická?
Oslovil jsem trojici autorů, kteří se věnují práci na festivalech a filmové přehlídky vnímají nejen z vnější pozice diváků a publicistů, ale také zevnitř, aby zareagovali na můj následující text, který vznáší otázky týkající se smyslu a postavení cizích i domácích filmových festivalů.
Za základní problém, který se objevuje v debatách o filmových festivalech a „festivalovém okruhu", považuji jejich ambici prezentovat „kvalitní" kinematografii. Souvisí to podle mě s tím, že festivaly vytvářejí něco jako specifickou sféru, nebo ještě přesněji okrsek v současné kinematografii, který se od ostatních oblastí filmu odlišuje rozdílným charakterem své produkce, svébytnými pravidly svého trhu a jinak definovanými cílovými diváckými skupinami. Za další podobné „okrsky" bych považoval hollywoodský žánrový film a sféra filmového braku (horory, exploatace, camp…), což jsou oblasti, které zcela paralelně a úplně odlišnými cestami také směřují k jakési globální pozici. Další samostatnou pseudooblastí by pak mohla být suma nejrůznějších filmů lokálního či regionálního významu, kam spadá např. většina české kinematografie. Tyto rozdílné okrsky jsou samozřejmě do určité míry vzájemně prostupné.
Co se týče „kvality", kterou se festivaly ohánějí, nabízí se otázka, co se tímhle nicneříkajícím slovem myslí. Není to nakonec tak, že potřebují „prohnilou hollywoodskou komerci", aby měly vůči čemu se vymezit jako něco „lepšího"? Nabízejí opravdu něco jako „kvalitnější" alternativu k Hollywoodu, potažmo braku a lokální kinematografii, a pokud ano, tak v jakém smyslu? Mám-li převzít běžné dělení filmů na umělecké, tedy v současné době ty festivalové, a komerční, tedy ty hollywoodské, brakové a do velké míry i lokální, v čem potom spočívá uměleckost festivalových děl a v čem neuměleckost těch ostatních?
Jakousi odvrácenou stranou festivalů pojímaných jako idylické „svátky filmu" jsou filmové trhy, které odhalují festivalový provoz jako svého druhu byznys. Článek Marka Peransona Nejdřív získat moc, peníze budou následovat (Cinepur č. 75) dokonce dělí festivaly do dvou ideálních typů, totiž na byznys festivaly, kde trh dominuje, a na menší divácké festivaly, jejichž program je ovlivňují filmoví agenti, určující ceny za projekce svých titulů. Peranson tvrdí, že kvůli vysokým cenám za promítání se divácké festivaly odsouvají na periferii, protože mají finance jen na zakoupení starších či méně prestižních titulů. Zároveň říká, že tato významná komerční složka festivalového provozu má přímý vliv na to, jaké filmy se pro festivalový okruh natáčejí. Nevzniká zde cosi jako žánr festivalového filmu? Nelze mluvit o něčem jako festivalové komerci (Peranson mluví o festivalovém trháku) šité na míru zákonitostem festivalového trhu? Není těmhle mechanismům nakonec podřízena i koncepce „autorského" filmu, kterou si festivaly hýčkají a která je postavená na mýtu „autentické umělecké výpovědi" tvůrce díla?
Globální festivalový provoz má nepochybně vliv i na české prostředí a jedním z negativních dopadů může být přemnožení festivalů. Je v rámci českého festivalového provozu na místě se této devalvace obávat? Pokud ano, v čem spatřujete příčiny tohoto stavu? Týká se tento problém spíše byznys festivalů, nebo menších diváckých přehlídek?
Vnímáte festivaly jako službu ve smyslu zprostředkování „kvalitních" filmů, nebo spíš jako záležitost obchodu, případně zaměstnání? Jaký, pokud vůbec nějaký, mají festivaly v konstelaci současné kinematografie podle vás smysl?