Jedním z hlavních společenských témat ve Španělsku je už několik měsíců úspěch nové levicové strany Podemos. Strana, která vznikla teprve v polovině ledna 2014, dokázala v květnových volbách do Evropského parlamentu získat osm procent hlasů, což jí vyneslo pět europoslaneckých křesel. Podpora této strany, která prosazuje participativní demokracii, nadále roste a podle posledních průzkumů by v současnosti vyhrála španělské parlamentní volby. Ty se však mají konat až koncem roku 2015. Španělská média se nicméně už nyní oddávají spekulacím, co by vítězství Podemos znamenalo. Značný rozruch v této souvislosti vzbudil sloupek s názvem Kdyby Podemos vyhráli, který zveřejnil Ricardo Colmenero v deníku El Mundo z 11. listopadu. „Kdyby Podemos vyhráli, tvrdí doktor Miguel Carvajal, byla by ve Španělsku nezaměstnanost 25 procent,“ píše autor a přidává další výroky doktora Carvajala: „Neměli bychom ani jednu univerzitu mezi stovkou nejlepších na světě, víc než polovina mladých by byla bez práce a odcházeli by ze země. Hospodaření země by bylo tak neblahé, že by dluh nadále rostl a překonal by hodnotu HDP. Kdyby Podemos vyhráli, 2,5 milionu dětí z domácností pod hranicí chudoby by nemělo odpovídající stravu. Tisíce osob by byly vystěhovávány z bytů a lidé by si raději brali život, než aby žili na ulici v zemi, která má nejvíc prázdných bytů v Evropě.“ Počet sdílení tohoto textu na Facebooku přesáhl 60 tisíc, ale ne každý čtenář postřehl, že jde o svého druhu novinářský experiment obou autorů. Ironii spočívající v tom, že ve skutečnosti jde o popis současného stavu Španělska, mnoho čtenářů nepochopilo – zhruba tři z deseti, jak napsal Carvajal na Twitter.
Nástup Podemos jako politické síly, s níž je nutno počítat, získal i mezinárodní rozměr, a to i v zámoří. Španělský deník El País přinesl 6. prosince článek s názvem Venezuela věří, že se Španělsko může stát základnou šíření chávismu v Evropě (dodejme, že El País má blízko k sociální demokracii, současně je však velmi kritický k latinskoamerickým levicovým vládám a k venezuelské obzvlášť). Právě úspěch Podemos by prý mohl zlepšit reputaci vlády Chávezova nástupce Madura. Ve své zprávě pro venezuelskou vládní stranu PSUV to tvrdí velvyslanec Caracasu v Madridu Mario Isea. „Venezuelský diplomat se přimlouvá, aby vláda v Caracasu namísto snahy o normalizaci vztahů se španělskou vládou držela konfrontační kurs a mobilizovala mezinárodní kontakty, které by pomohly utlumit protesty proti uvěznění opozičního lídra Leopolda Lópeze.“ Podle velvyslance by Venezuela měla zaujmout bojovnější pozici vůči španělskému konzervativnímu premiérovi Marianu Rajoyovi. Ten krátce před zveřejněním zprávy přijal v sídle své Lidové strany Lilian Tinoriovou, manželku Leopolda Lópeze, uvězněného od února tohoto roku, a následně obvinil Venezuelu z nedemokratičnosti. Podle venezuelské vlády jde však o nemístné vměšování. Není to ovšem jen Madurova vláda, kdo vkládá do vzestupu Podemos svá očekávání: Tinoriová totiž v listopadu požádala o pomoc v případu uvěznění svého manžela právě předsedu Podemos Pabla Iglesiase. Ať už tato protestní politická formace nakonec pomůže jedné, druhé či žádné straně, jisté je, že se s ní počítá i za Atlantikem.
Země na latinskoamerické straně Atlantiku mají však i bolestnější problémy než změny na španělské politické scéně. V posledních měsících mezi ně patří kauza 43 unesených, zmizelých a zřejmě zavražděných studentů venkovské učitelské školy v Iguale v mexickém státě Guerrero. Podle dostupných indicií za „odstraněním“ protestujících studentů stojí místní starosta, napojený na drogovou mafii. K incidentu došlo 26. září, kdy v Iguale probíhal politický mítink starostovy manželky. V největším argentinském deníku La Nación zveřejnil 3. prosince své prohlášení Rubén Blades, známý panamský zpěvák salsy, herec a někdejší kandidát na prezidenta tohoto středoamerického státu: „Země, která se považuje za suverénní, nemůže připustit, aby její oficiální akty byly k nerozeznání od bezpráví, k jakému dochází za vojenských diktatur… Mexiko se topí v jedné z nejhorších institucionálních krizí za posledních několik desítek let. Ale nejde jen o mexický problém. Je to problém lidský a mezinárodní, a je to také náš problém. Pokud jde o Panamu, to, co se tu dělo v posledních letech, nás mexické realitě nebezpečně přiblížilo,“ píše Blades s odkazem na dosud neobjasněné případy mizení osob v Panamě. O tři dny později identifikovali rakouští a argentinští forenzní specialisté ostatky prvního ze 43 studentů. Nicméně skutečnost, že o mexickém případu píše panamská osobnost v argentinských novinách, patrně svědčí o tom, že Latinská Amerika vnímá prorůstání politiky, policie a organizovaného zločinu jako společný palčivý a zcela nedostatečně řešený problém.