eskA2látor 1

Již jsme si patrně všichni zvykli, že se do médií vyjadřují vzdělaní a často i poměrně chytří lidé k věcem, kterým vůbec nerozumějí. Říkáme jim odborníci a tomu, co vyslovují, názory. Tyto názory jiná média ráda citují, čímž jim dodávají na váze. Názory profesora Václava Klause na globální oteplování pak zmrazují úsměvy na tvářích a názory vypravěče Václava Cílka vyhánějí myslivce na hranice. V druhém srpnovém týdnu se v zavedené praxi objevila novinka: moderátorka DVTV Daniela Drtinová se rozhodla internetovému světu dokázat, že názory mají i lidé hloupí. Jaké? Například se bojí, jak ukázala zpěvačka Olivie Žižková, nebo se strach snaží využít ve svůj prospěch, jak předvedl bývalý policista Stanislav Huml. Obojí je pochopitelné. Méně pochopitelný je ovšem fakt, že šíření těchto názorů proběhlo v ­médiích naprosto přirozeně. Citace, komentáře, glosy. Prostor a váha jako u profesorů a pohádkářů. To, po čem by z logiky věci měl jít bulvár, se stalo běžnou agendou takzvané seriózní žurnalistiky. Otázka je, zda za tím stojí touha po čím dál větší senzaci, anebo – a to by bylo horší – absence rozlišovacích schopností.