Protest proti poezii

Poznámky ze křtu básnické sbírky Roye Chickyho Arada

O poezii panuje rozšířená představa, že je věcí nepočetné a také nepodstatné skupinky zasvěcených, jakéhosi podivného typu snobů, o jejichž zálibu ovšem nikdo další nestojí. Co se stane, když se prostředí večírku se čtením básní střetne s tvrdou realitou telavivské ulice?

Možná o tom tajně sní každý básník a básnířka: aby na jeho či jejím čtení propukl alespoň menší skandál, aby se aspoň jednou ukázalo, že poezie umí pohnout prózou všedního světa, a nezůstávat jen za dveřmi hermeticky uzavřené, klimatizované čítárny.

Během prvního týdne v Izraeli a Palestině, kam jsem se vrátila po patnácti letech strávených v Bay Area a Torontu, jsem okusila sladká rudá rajčátka, zažila bouračku na motorce, apokalyptickou písečnou bouři a protest proti básníkům. Byl to týden na pomezí dvou světů, strávený ve snovém deliriu, a v jeho prostředku se udála malá výtržnost, k níž se v myšlenkách stále vracím – zvláště vzhledem k nedávným americkým debatám o literárním aktivismu. Definice literárního aktivismu a aktivismu jako takového se ten týden naprosto slily. Básníci a aktivisté splynuli vjedno a vyměnili si identity.

Mnoho reakcí v diskusi o literárním aktivis­mu, kterou rozpoutala básnířka Amy King, bylo založeno na myšlence, že aktivismus je dobrý, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky