Co hledám, už tu není

Rozhovor s Tomášem Procházkou a Járou Tarnovským

Projekt Wabi Experience, založený na dekonstrukci folkové tvorby známého českého písničkáře, začal před sedmnácti lety a letos vyústil vydáním stejnojmenné desky. Její poslech ovšem neevokuje ani tak trampský táborák, jako spíš cestu hlubokým sněhem na pokraji sil. Podle autorů album funguje i jako svědectví o jejich stárnutí.

Rozpitvali jste první dvě alba folkového písničkáře Wabiho Daňka a z mikrosamplů poskládali atmosférickou nahrávku na pomezí hauntologie, outsiderského dronu a krautrocku. Jaký je vlastně váš vztah k přírodě a trampství?

Tomáš Procházka (TP): Mí starší sourozenci byli trampové, takže jsem se k tomuhle světu dostal dost blízko, dokonce jsem byl i na Portě a viděl a slyšel Wabiho zpívat z bezprostřední blízkosti. V jistou chvíli mi Wabi Daněk začal připadat jako ztělesnění žánru. Zároveň ale jeho hranice v mnohém překračoval. Tato fáze mého života dost rychle skončila, ovšem v přírodě jsem trávil všechen svůj volný čas zhruba do sedmnácti let, kdy jsem začal hrát v punkových kapelách a měl jsem najednou jinou zábavu.

Jára Tarnovski (JT): Já jsem šel rovnou k tomu punku. Ale v posledních letech se snažím vypadnout do lesa, jak jen to jde. Bez pádla, cancáku a usárny. Prostě mastňák. Ale vyrůstal jsem u lesa, nedaleko byla řeka a jeskyně, ve kterých přespávali i trampové. Mám …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky