Účast v ubohosti - básnická redukce

Zdá se mi, že pro Bohdana Chlíbce je báseň vzorcem bezvýchodnosti, který zapsat znamená ulevit si. I když jeho rovnice nemají řešení, stačí, že stanovují podmínky hrůzy, která lomcuje člověkem. Stav beznaděje je filigránsky propracován do krajnosti, aby se vidělo, jestli si naděje dá říct. Starý holanovský trik. Každý verš rozšiřuje výpověď o koncentrovaný obraz, vedle dráždivých podrobností stojí absolutní slova. Ale jsou tu i hluchá místa, v těch několika unáhlených paradoxech, v nichž autor automaticky spojuje opačné kvality („s několika vlasy mnohaletého stáří/ velmi mladé ženy“), nebo v několika nucených konstatováních, kdy káže („ale v pasivitě bývá člověk/ nejsnáze lomen“). Opět holanovské finesy, a opět riskantní.

V Temné komoře jsme v dobře prokresleném světě, kde každý verš je sám o sobě znepokojující, jasnozřivě otřesný. Bylo by možné na něm vysnít novou báseň, a přitom nedílně, určeně souvisí s ostatními. Totéž platí i pro verše v přímé řeči, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky