Co my lidé vzýváme - výtvarný zápisník

Do výstavy Ikonen. Was wir Menschen anbeten (Ikony. Co my lidé vzýváme) v Kunsthalle Bremen jsem vstupoval – mírně řečeno – s nevelkým očekáváním. Příčinou mé nedůvěry byl jak megalomansky povrchní příslib setkání s mistrovskými díly „od ruské ikony po Jeffa Koonse“, tak propagační materiá­ly. Hlavním motivem plakátů v brémských ulicích, webu i doprovodných tiskovin byla totiž Leonardova Mona Lisa obklopená efektní popartovou svatozáří. Jakkoli výstava slibovala pozoruhodné zápůjčky z významných partnerských institucí, setkání s nejslavnějším dílem světového malířství snad nemohli v hanzovním městě na řece Weser očekávat ani ti nejnaivnější návštěvníci. Přesto se nakonec právě s Monou Lisou pojilo jedno z nejpozitivnějších překvapení.

Ústřední téma ikonických děl pojali autoři výstavy kurátorka Eva Fischer­-Hausdorf a ředitel Kunsthalle Christoph Grunenberg volně, bez bližšího vysvětlení, jak přesně mu rozumějí či k jakému kulturnímu okruhu ho …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky